Nejoblíbenější turistické středisko v
Beskydech, atraktivní pro výlety za každého počasí (a snadno dostupné díky
lanovce): to jsou
Pustevny. V roce 2019 tu otevřeli
stezku Valašku mezi korunami stromů, k tradičním lákadlům patří
útulny Libušín a Maměnka (nyní již krásně zrekonstruované) i cesta ke
kapli na vrcholu Radhoště se skvostnými vyhlídkami do širokého okolí.
Radegasta na ní nemůžete minout: přes tři metry vysoká socha se k příchozím ze směru od
Pusteven ale otáčí zády. I to byl umělecký záměr: naopak
sousoší obou věrozvěstů před kaplí na Radhošti vás přivítá tváří v tvář.
Radegast připlul z Ameriky
Albín Polášek se narodil před 142 lety,
14. února 1879 ve
Frenštátu pod Radhoštěm. Prý nepatřil mezi nejlepší žáky, ale zato skvěle kreslil. Vyučil se řezbářem, ale protože doma uplatnění nenašel, odjel ve dvaadvaceti letech
společně s bratrem Robertem
do Ameriky. Na Pensylvánské akademii krásných umění ve Filadelfii vystudoval obor sochařství, téměř třicet let pak působil na
Akademii umění v Chicagu a vytvořil řadu medailí, sousoší a pomníků.
Na svůj domov nezapomněl; do
Frenštátu jezdíval na dovolenou. Na
soše Radegasta ale prý začal pracovat v Americe, a to kolem roku 1924. O pár let později si v
Praze pronajal ateliér, vytvořil konečnou verzi pohanského boha z umělého kamene a společně s
bronzovým sousoším věrozvěstů Cyrila a Metoděje ji poslal do rodného kraje. Cestu provázela řada komplikací, ale nakonec byla obě díla dopravena na dnešní místa a
slavnostně odhalena 5. července 1931, v den svátku obou věrozvěstů při Slovanské pouti. Tu uspořádala Matice Radhošťská a Pohorská jednota Radhošť pod záštitou československé vlády s podporou prezidenta T. G. Masaryka.
Radegastův příběh: druhé jednání
Nadmořská výška a horské podnebí: to byly dva hlavní důvody, proč socha z betonu a kameninové drti nevydržela. V letech 1980–1982
Radegast odjel na první dovolenou do
restaurátorské dílny olomouckého sochaře Karla Hořínka. Ani to ale nestačilo, a tak se originál sochy v květnu 1996 stěhoval znovu, tentokrát do
vestibulu frenštátské radnice.
Na původním místě ho nahradila
kopie z žuly, která lépe odolává drsným klimatickým podmínkám. Novou sochu vytesal
kameník Jan Sobek z Leskovce u
Vsetína pod vedením akademického sochaře
Miroslava Machaly.
Zatímco náklady na vytvoření první sochy zaplatili čeští rodáci v Americe, kteří ji pak darovali své vlasti, kopii financoval
Nošovický pivovar, který má Radegasta v logu a vaří stejnojmenné pivo. Hřebeni
Radhoště vládne žulový
Radegast od
4. července 1998.
Radegastův příběh: třetí jednání
Tím by příběh Radegasta mohl skončit, ale nekončí. Málokdo totiž ví, že
Albín Polášek totiž
odlil dvě sochy: jedna putovala na
Radhošť, druhou plánoval umístit ve své zahradě a ateliéru pod širým nebem v rodném
Frenštátě. Vybudovat ho už ale nestihl a po roce 1948 se pro něj cesta do vlasti navždy zavřela; autor slavného
Radegasta zemřel v roce 1965 na Floridě.
Někdy na přelomu 50. a 60. let prý v jedné
pražské zahradě pod
Vyšehradem zpod nánosu listí a hlíny vykopali podivnou sochu se zvířecími rysy. Úřady nevěděly, co s ní, a tak ji nabídly místu, kde si se zvířaty umí poradit:
zoologické zahradě v Praze. Věřte nebo ne,
šlo o druhý z originálů sochy Poláškova Radegasta. Jeho osudy během uplynulých tří desetiletí jsou neznámé, jisté je jen to, že od roku 1961 socha stála na rozcestí u výběhu vlků v horní části areálu zoo.
Praha sice není
Radhošť, ale i tady nakonec povětrnostní vlivy vykonaly své a socha začala chátrat. Následoval pobyt v restaurátorské sochařské škole Akademie výtvarných umění, po němž se socha roku 2015 vrátila na své místo: na rozdíl od
Beskyd v originálním provedení. Jejího slavnostního odhalení se tehdy stylově účastnila
cimbálová muzika a krojovaná delegace Valachů, která přijela přímo z
beskydských hor.