Jedna z nejvýznamnějších staveb
Prahy, historická budova
Národního muzea dnes tvoří nezaměnitelnou siluetu
Václavského náměstí, přesto nebyl její vznik nijak snadný. Národní muzeum bylo založeno jako „
Vlastenecké muzeum“ roku
1818. Sbírky byly zpočátku shromažďovány v minoritském klášteře sv. Jakuba na
Starém Městě a v soukromých bytech. Prvním stálým sídlem muzea se stal roku 1819
Šternberský palác na Hradčanech (dnes jedno ze sídel
Národní galerie). S plány na
stavbu samostatné a důstojné budovy pro
Národní muzeum přišel
František Palacký roku
1840, avšak jeho budova na Smetanově nábřeží nebyla realizována. Zhotoven zde byl pouze
pomník Františka I. Muzeum se roku 1846 stěhovalo do
Nosticova paláce, který se však ukázal
pro muzejní sbírky jako
příliš malý. Dlouho se však nedařilo nalézt vhodný pozemek pro stavbu nové budovy.
Až roku
1876, po
návrhu Františka Ladislava Riegra, darovala městská rada pro novou muzejní stavbu velmi cenný pozemek na horním konci
Václavského náměstí,
nad právě zbořenou Novou Koňskou branou, o celkové ploše 13 598 m
2. Veřejný
konkurz na novostavbu byl vypsán 15. 11. 1883 a k datu uzávěrky, 20. 3. 1884, se sešlo celkem
27 návrhů. Soutěžní porota přisoudila první cenu návrhu označenému heslem
Pro patria, jehož autorem byl
Josef Schulz. Jeho projekt zaujal a zvítězil především tím, že obohatil stavební program o ideu ústředního slavnostního Panteonu.
„Stavba jest již dokonána“… aneb vše má své mouchy
V červnu
1885 bylo vydáno
povolení ke stavbě, která se velmi rychle rozběhla. V polovině listopadu byl hotov
suterén, následujícího roku
1886 dosáhla stavba již ke
korunní římse a byla provizorně na zimu zastřešena, aby bylo možno pracovat na klenbách. Další rok byla osazena kamenná korunní římsa a muzeum dostalo plnohodnotnou střechu. V roce
1888 se podařilo dokončit
kupoli muzea a začaly
štukatérské a malířské práce. Dokončení stavby však oddálilo ten rok
velmi nepříznivé počasí, a tak dokončovací práce trvaly až do počátku roku 1890. Dne
4. května 1891 konstatoval výbor muzea v dopise zemskému výboru, že:
„
…stavba jest již dokonána“ a slavnostní zpřístupnění nové budovy Muzea Království českého proběhlo
18. května v Panteonu.
Ovšem
veřejnost z budovy nadšena příliš
nebyla – a nepomohla ani velkolepá výzdoba exteriéru a interiéru. Výhrady měly přitom sami muzejníci, pro které stavba vznikla. Projekt totiž téměř
nepočítal s depozitáři. To byla
zásadní chyba, se kterou se muzejníci potýkali celé 20. století a která nebyla dodnes uspokojivě vyřešena. Navíc vyvstal
spor mezi pány Schulzem a Hlávkou o umístění
pomníku sv. Václava. Nakonec bylo rozhodnuto pro návrh architekta Hlávky, který jezdeckou sochu umístil do horní části Václavského náměstí namísto muzejní rampy.
Nová budova se nevyhnula
brzkým opravám – již roku
1901 bylo třeba spravit
opadávající omítku fasády. O rok později v létě roku
1902 byly nevyhovující
betonové pamětní desky na fasádě nahrazeny deskami z červené žuly, s vyzlacenými nápisy.
Národní muzeum během 20. století: bankrot, války, okupace i trhliny po stavbě metra
Během
obou světových válek přišlo
Muzeum k úhoně – ta první přivedla Muzejní společnost
téměř k bankrotu a ohrozila tím vážně další osudy sbírek i budovy. Po vzniku republiky roku 1918 se zase „zachvěl“ Panteon – musely být odstraněny mramorové
bysty císaře Františka Josefa I. a císařovny AIžběty z výzdoby
Panteonu. Za druhé světové války zmizely z Panteonu další sochy, ovšem ze zcela jiných důvodů – 10 bronzových bust bylo odvezeno do sklad
u barevných kovů na Maninách. Naštěstí tam přežily a opět se vrátily na své místo. Ne však na dlouho. Během
50. let musela být většina bust
z ideologických důvodů odstraněna. Zbyl zde jen Hus, Komenský a Palacký. Místo T. G. Masaryka a E. Beneše se v Panteonu objevil Fučík a Nejedlý…
Nezapomeňme ani na bezprostřední ohrožení budovy. Dne
7. května 1945, byla muzejní
budova zasažena leteckou bombou, která značně poničila střední trakt s pracovnami a zoologickými sbírkami, a během okupace Československa v
srpnu 1968 poškodili sovětští vojáci
hlavní průčelí střelbou z kulometů a samopalů.
Další ránu budově zasadila
výstavba metra A – v roce
1978 se v důsledku
podzemních odstřelů uvolnil přední
levý nárožní rizalit muzea. Ve zdivu vznikly trhliny, které se směrem nahoru hrozivě rozevíraly. Celý rizalit bylo třeba odříznout od základů, hydraulicky nepatrně nadzvednout a stabilizovat betonovým základovým věncem. Až roku
1986 byly
trhliny zaceleny umělou pryskyřicí. Doufejme, že v 21. století se bude budově dařit lépe a bez úhony přežije další staletí.