Návrší Reistna určitě stojí za to, abyste se tu chvíli zdrželi – a postará se o to právě
kolonáda, podivuhodná stavba, dokončená roku 1823. Sloupořadí s korintskými hlavicemi má uprostřed triumfální oblouk, točitá schodiště ukrytá v pilířích vás dovedou na rovnou střechu s vyhlídkovou terasou, přístupnou od dubna do září. Otvírá se z ní pěkný výhled na
Lednicko-valtický areál – ostatně se nacházíte v jeho nejvyšším bodě. Dobře vidět bývají samozřejmě vinohrady obklopené
Valtice a za nimi parkově upravená krajina, zakončená štíhlým
minaretem v
lednickém zámeckém parku, na západním obzoru postřehnete
Mikulov se
zámkem a
Svatým kopečkem,
Pálavu se
zříceninou hradu Děvičky a
nejvyšším vrcholem Děvínem. Na východě zahlédnete slovenské Malé Karpaty, na jihu pak leží rakouský Schattenberg a zřícenina hradu Falkenstein.
Syn otci, bratr bratrům
Už v 19. století byla
kolonáda na Reistně oblíbeným cílem výletů hlavně díky skvělým výhledům, její poselství ale bylo mnohem hlubší. Stavět ji začal
Alois I. z Lichtenštejna podle projektu
Josefa Hardmutha a jeho nástupce v knížecích službách Kornhäusela, ale dokončil ji až po několika letech, po napoleonských válkách, vládnoucí kníže
Jan I. z Liechtensteina, polní maršál a velitel rakouské kavalérie v bitvě u Slavkova.
Stavba je tklivou vzpomínkou na jeho otce a bratry. Ctnosti a vlastnosti lichtenštejnských pánů připomínají jak reliéfy a sochy v nikách (statečnost, filozofie, umění, hudba, spravedlnost, štěstí nebo zemědělství), tak německé nápisy na atice. Směrem k městu zdobí kolonádu nápis „syn otci, bratr bratrům“, na jižní straně pak nápis „nezapomenutelným mužům jediný přeživší syn“. Spíš než o vyhlídku a zajímavý turistický cíl tedy šlo o památník; svým poselstvím smutný, polohou jedinečný. Celkový dojem umocňuje socha anděla smrti a vázy, které kolonádu zdobí z jižní strany. Jsou to ale skutečně vázy? Díky lehce pochmurné symbolice celé stavby je leckdo pokládá spíše za urny.
Kolonáda kdysi a nyní
Protože
kolonáda stojí téměř u hranic s Rakouskem, po druhé světové válce se ocitla v hraniční zóně železné opony a patřila k místům, kam se nesmělo. Až do roku 1989 vyhlídku využívala armáda jako hlídkové stanoviště; staré časy dodnes připomíná asfaltová silnice, takzvaná signální cesta, která lemovala celou železnou oponu. Dnes po ní vede nejenom
dálková cyklotrasa, ale také červená turistická stezka, která od kolonády míří k
zámku Valtice, a
Vinařská naučná stezka Valtice.
Jak to na státní hranici vypadalo v období od roku 1951 do 1989 můžete vidět na vlastní oči v nedalekém
Muzeu železné opony. Ačkoli kolonáda byla za minulého režimu poškozená a nepřístupná, přežila. Jiné stavby
Lednicko-valtického areálu takové štěstí neměly – například
bývalý Katzelsdorfský zámeček nad vesnicí Katzelsdorf (48.7173136N, 16.7802431E), empírová stavba o pár let mladší než kolonáda. Protože stál v těsné blízkosti hranic, v 50. letech byl nemilosrdně srovnán se zemí a dnes z něj zbyly jen základy. Můžete se k němu zajít podívat, od kolonády je to necelých pět kilometrů.
Malý výlet do císařské Vídně
- Vídeňský palác Schönbrunn býval letním sídlem Habsburků. Kromě samotné budovy, přezdívané vídeňské Versailles, je nedílnou součástí areálu elegantně upravený park a další atrakce. K nim patři i Gloriette, stavba, která byla pro Josefa Hardmutha inspirací pro kolonádu na Reistně.
- Jak připomíná nápis na střední části stavby, Gloriette byla postavena roku 1775 za vlády Josefa II. a jeho matky Marie Terezie, prý na počest vítězství Habsburků nad Prusy v bitvě u Kolína roku 1757. Už tehdy lidé dokázali ocenit krásný výhled, a tak na její střeše ve výšce dvacet metrů vznikla terasa, podobně jako na Reistně přístupná pouze po točitých schodech.
- V centrální části překrásné stavby s velkolepým výhledem na Vídeň se nachází kavárna. Přes park Schönbrunnu se také chodí do slavné vídeňské zoo / Tiergarten, nejstarší na světě, přesto moderní zoologické zahrady. V parku najdete i palmový skleník, bludiště ze stříhaných keřů a v létě se můžete svézt výletním vyhlídkovým vláčkem.