Největší pískovcová skalní brána Evropy je zároveň považovaná za nejkrásnější přírodní útvar celého
Českého Švýcarska. Zblízka se dokonce
Pravčická brána zdá mnohem větší, než jaké jsou její nejčastěji uváděné rozměry: rozpětí téměř 27 metrů, výška klenby 16 metrů a šířka sedm až osm metrů.
Je krásnější a větší než jiné skalní brány? Určitě ano, hlavně proto, že je „naše“. Jedinečná je i svým zasazením do okolní krajiny plné lesů, skalních věží a stěn, úzkých soutěsek a kopců. Ostatně právě kvůli skvělým výhledům sem lidé putovali už před 250 lety.
Na Pravčickou bránu v nosítkách nebo na koni
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/f91d85a5-522d-4ad0-87a0-273f2e683096/shutterstock-1028084119-3.jpg.aspx)
Že si vymýšlíme? Kdepak, na rozdíl od jiných míst, kam turisté pronikli až v druhé polovině 19. století,
Pravčická brána přitahovala zvídavé výletníky skutečně už o sto let dříve.
Promenádní stezku z Hřenska ke Třem pramenům a dál k impozantní kamenné bráně nechal
kníže Edmund Clary-Aldringen upravit už v roce 1833. Dnes již zaniklá cesta mívala pískovcovou dlažbu, po klenutém můstku přecházela přes vodní náhon k pilám a pro pohodlí návštěvníků tehdy byla částečně odtesána i skalní stěna. Dodejme, že komfort pro výletníky ale zacházel mnohem dál: v
Hřensku se dal najmout mezek, kůň s vodičem anebo dokonce nosítka.
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/61c17fb4-9147-4126-88f3-7b7a334f1d5e/085-soutesky1.jpg.aspx&width=300&height=210)
Také další služby v okolí se během 19. století rozšiřovaly: dva roky po zprovoznění
Edmundovy soutěsky na řece Kamenici dal kníže na
Mezní Louce postavit
Grandhotel, zařízení s 35 pokoji, salony, knihovnou, čítárnou a kuřárnou. Rozlehlá stavba sloužila knížecí rodině a jejím hostům, ubytovávali se tu také nejbohatší hosté. Vznikly tu tehdy módní
klimatické lesní lázně, kde se dokonce plánovalo využití pro místní minerální prameny.
Gabrielina stezka: cesta plná výhledů
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/4b5e08cd-c73b-4ec4-9363-5ad44a1cb142/085-gabrielina-stezka.jpg.aspx&width=300&height=205)
S vylepšením se nezapomnělo ani na
Pravčickou bránu: malý, kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep, v roce 1881 nahradil
výletní zámeček Sokolí hnízdo a vznikla také
promenádní cesta směrem k Mezní Louce, které se dnes říká
Gabrielina stezka. Okruh se tak uzavřel: kdo přijíždí do
Českého Švýcarska autem a chce vidět
Pravčickou bránu, zaparkuje buď v
Hřensku nebo na
Mezní Louce. Ke
Třem pramenům se dá dojet autobusem nebo
výletním vláčkem (jezdí do konce října) a pak můžete projít celou
naučnou stezku od Tří pramenů přes Pravčickou bránu a po Gabrielině stezce dojít až na Mezní Louku.
Šest kilometrů dlouhou trasou od Tří pramenů až na Mezní Louku vás budou provázet dva zkušení průvodci: sice jsou jen namalovaní na informačních panelech, ale o národním parku ví skutečně všechno. Tím prvním je
Elisalex, manželka knížete Edmunda Clary-Aldringena, druhým pak
profesionální strážce národního parku. Na každém zastavení také objevíte obrázek pískovcového patníku, který ukazuje, kolik kilometrů zbývá do cíle a jak dlouho vám bude cesta ještě trvat.
Pohled zdálky
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/cc423d7a-3452-4f6d-b188-d12b89c17464/pravcicka_brana_-800x592-.jpg.aspx&width=300&height=222)
Časy, kdy se téměř až pod impozantní skalní oblouk dalo vyjet na koni anebo se po bráně chodilo jako po kamenném mostě, jsou už dávno pryč: k
Sokolímu hnízdu se dostanete jen pěšky a nahoru na skalní oblouk se naposled dalo dostat v roce 1982. Od té doby je vstup na samotnou bránu zakázán, ale když se vydáte po schodech vzhůru na
skalní vyhlídky, uvidíte alespoň zbytky starého kamenného můstku a letitých, v pískovci prochozených cest. Jsou malou nápovědou, co by s bránou udělaly záplavy turistů: přestože se po oblouku chodilo přibližně „jen“ 250 let, výletníci ztenčili pískovec téměř o 60 až 70 centimetrů. Zákaz vstupu tak pro nejkrásnější přírodní útvar
Českého Švýcarska znamená oddálení jeho zániku i zachování pohádkové brány pro další generace.
Pokud vyšplháte k vyhlídkám až nahoře na hřebeni proti
Pravčické bráně, čeká vás fantastická podívaná nejenom na slavný skalní útvar, ale i na
Pravčický důl,
Malý Pravčický kužel i úchvatné
Stříbrné stěny.
Slavné skalní brány
Pravčická brána je z našich skalních bran největší, ale rozhodně ne jediná: v Česku totiž objevíte plno dalších, mnohem méně známých skalních bran a skalních oken. Z těch větších to jsou například Malá Pravčická brána, Zkamenělý zámek, kamenná brána v Broumovských stěnách nebo Skalní brána u Ralska, malou skalní bránu najdete u Jestřebických pokliček na Kokořínsku, další brána stojí u Milštejna, k dokonalosti vybroušená je skalní brána zvaná Ptačí polibek nebo Sokolí pusinky v Příhrazských skalách.
- Pravčická brána se sice neobjevila ve Hře o trůny, ale zato stojí a ještě dlouho stát bude. Skalní brána zvaná Azurové okno takové štěstí neměla: jedna z nejznámějších turistických atrakcí na Maltě, která byla kulisou hned v několika filmech, se v roce 2017 zřítila do moře.
Rájem skalních bran je Národní park Arches / Arches National Park ve východním Utahu, severně od města Moab v USA. Byl vyhlášen v roce 1929 a nachází se tu přibližně dva tisíce přírodních pískovcových oblouků; bohužel každý rok se některý z nich zřítí. Pověstné jsou zejména Double Arch a Delicate Arch, s pouhými 16 metry výšky maskot národního parku. Svou křehkostí překvapuje Landscape Arch, s 88 metry jeden z nejdelších skalních oblouků světa. Na první pohled je jasné, že se blíží jeho konec: v nejtenčím místě skála měří necelé dva metry. Ovšem na pád jednoho z nejdelších přírodních mostů světa se čeká už pěknou řádku let, takže patrně hned tak to nebude.