V
Národním parku České Švýcarsko stojí
Pravčická brána, největší přírodní skalní brána v Evropě. Monumentální pískovcový oblouk je vstupní branou do národního parku
České Švýcarsko. Název mu dali dva
švýcarští umělci, kteří působili v nedalekých Drážďanech u saského dvora, odkud podnikali výlety do kraje, který jim připomínal domovinu. Příběh tohoto území se však započal před mnoha milióny lety, kdy se zde rozprostíralo
mělké moře. Právě z jeho
písečného dna se po ústupu moře zrodil podivuhodný svět skalních věží, mostů a bran, roklí a soutěsek. Zdejší pískovce se začaly usazovat před 90 miliony let, stopy po lidech jsou staré přibližně 15 tisíc let.
Rozměry Pravčické Brány jsou úctyhodné, přesto však při pohledu z blízka se zdají býti ještě větší.
Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m,
výška otvoru 16 m,
šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. Za 150 let turistického „prošlapávání“, kdy ještě byl na vrchol brány povolený vstup, z ní ubyla vrstva skoro 50 centimetrů, a tak se
od roku 1982 na vrchní oblouk chodit nesmí.
První písemnou zmínku o
Pravčické bráně uvádí dokument z roku
1410, kdy se o zdejší lesy praly dva mocné rody –
Berkové z Dubé, sídlící na hradě Wildensteinu, a jižnější
Wartenberkové. Jako mezní znamení jejich území se tehdy uváděla "Velká brána" (Grosses Tor), přes kterou hranice ubíhala k ústí říčky Kamenice do Labe. Po ukončení mezního sporu v roce
1492 se hranice panství posunula severněji (tedy do míst dnešní státní hranice) a Pravčická brána leží proto nyní
na území Čech.