Cesta na Gothard
Když se z centra
Hořic vypravíte k
vrchu Gothard, nejkratší cesta přes
Smetanovy sady kolem
sochy Krakonoše a vzhůru k
hřbitovnímu kostelíku sv. Gotharda. Svah zdobí více než
sto pískovcových plastik umělců z Evropy, Asie a Ameriky, mistrovská díla českých sochařů a kameníků najdete také na starém i novém hřbitově.
Mezi nejpozoruhodnější díla patří
novorenesanční portál nového hřbitova, který vznikl na přelomu 19. a 20. století podle návrhu
profesorů sochařsko-kamenické školy Antonína Cechnera a
Bohuslava Moravce. Postavu anděla na vrcholku, kruhové výplně a církevní emblémy provedl sochař
Mořic Černil, secesní plastiky Smrti a Vzkříšení po stranách portálu jsou dílem
Quido Kociána. Záměrem školy bylo zaměstnat oba studijní obory, jak sochařský, tak kamenický, a tak na hřbitovním portálu pilně pracovali všichni žáci. Stavba trvala téměř 14 let a vyžádala si prý 139 540 hodin práce.
První Žižkův pomník, rozhledna a zázračná voda
Na hřbitově je pochována řada významných osobností, namátkou operní pěvkyně
Pavlína Erbanová, příslušníci lékařské rodiny
Levitů i autoři sochařské výzdoby portálu
Mořic Černil a
Quido Kocián. Na místě původní gothardské tvrze, kde v dubnu 1423 polní vojsko Jana Žižky porazilo oddíly panské jednoty vedené Čeňkem z Vartenberka, byl roku 1873 odhalen vůbec první
pomník Jana Žižky z Trocnova, dílo Pavla Jiříčka. Žižka tu má pásku přes jedno oko, v době bitvy ale byl již zcela slepý. Pozornost si zaslouží i
Riegrův obelisk z roku 1907, 12,4 metru vysoký pískovcový monolit, další ukázka dovednosti zdejších kameníků,
bývalý židovský hřbitov a
Masarykova věž samostatnosti,
rozhledna s hvězdářskou kupolí. I pro ni byl kámen vytěžen v
lomu U sv. Josefa.
V minulých staletích na
vrch Gothard ke
sv. Gothardovi, ochránci proti bouřkám, ohni a krupobití, přicházeli poutníci a ze zázračné
studánky, která vyvěrala pod tvrzí, si domů odnášeli zázračnou vodu. Neproslavila se jen léčivými účinky, ale také skutečně
kouzelnými kousky: když se prý do jídla přidalo pár kapek, nabylo na objemu a mnohem víc zasytilo. Věřte nebo ne, zázračná
voda se v lahvičkách s pečetí hořické fary vyvážela do Slezska, do Uher i do Rakouska.
Hořický pískovec a zámek v Berlíně
Křemenný
jemnozrnný hořický pískovec se vyznačuje světle okrovým základem probarveným hojnou, ale jemnou železitou kresbou. Uplatňuje se na obkladech budov, využívá se v zahradní architektuře a jako ideální materiál pro ruční opracování si ho oblíbili i sochaři. Hořický pískovec také využil
Kilián Ignác Dientzenhofer při stavbě
chrámu Narození Panny Marie v centru města, vyhledávaný je i v zahraničí. V poslední době se uplatnil například na novém
zámku v Berlíně. Císařské sídlo vybudované rodem Hohenzollernů kolem roku 1700 bylo největší stavbou Berlína. Po vybombardování města za druhé světové války jej představitelé NDR nechali strhnout coby symbol pruského militarismu, v roce 2013 se začala stavět replika původní stavby. Budova je ze tří stran obložená kopií původní barokní fasády, čtvrtá stěna obrácená k Alexandrovu náměstí dostala moderní tvář. Moderní jsou rovněž interiéry.
V současnosti se hořický pískovec těží pouze v
jediném lomu, a to nad Podhorním Újezdem. Rozlehlý lom je asi 300 metrů dlouhý a odkrytý v celkové výšce přibližně 30 metrů. Dají se odtud vylamovat i mimořádně objemné bloky; právě tady byl roku 1903 ručně vylomen blok kamene pro
Riegrův obelisk. Jeho přeprava do
Hořic tehdy trvala celkem čtrnáct dní.
Malý vítězný oblouk v Paříži
- Čtrnáct a půl metru vysoká hřbitovní brána v Hořicích je impozantní a nepřehlédnutelná, podobně jako Arc de Triomphe du Carrousel v Paříži, vítězný oblouk z roku 1809, postavený na památku Napoleonových vítězných bitev a tažení. Jeho autory byli architekti Charles Percier a Pierre-François-Léonard Fontaine.
- Stavba ve stylu římských vítězných oblouků na place du Carrousel západně od Louvru je 19 metrů vysoká, 23 metrů široká a 7,3 metru hluboká. Centrální oblouk vysoký 6,4 metru lemují dva menší, na mramorových korintských sloupech stojí sochy osmi vojáků. Jeden z reliéfů oslavuje i vítězství v bitvě u Slavkova.
- Quadriga, tedy vůz tažený čtyřmi koňmi na vrcholu stavby, je kopií uměleckého díla, které zdobí horní části hlavního vchodu do baziliky sv. Marka v Benátkách. Francouzská armáda je ukořistila v Itálii roku 1798, ale už v roce 1815 po pádu císařství se koně vrátili zpět do Benátek. Autorem kopie je François Joseph Bosio.
- Ještě známější a ještě větší (celkem 51 metrů) je Vítězný oblouk, který dal postavit Napoleon Bonaparte na památku svého vítězství v bitvě u Slavkova. Byl dokončen až v roce 1836 a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Uvnitř je malé muzeum, v těch místech každoročně končí cyklistický závod Tour de France.