Kdysi dávno ve
Vizovicích stával
cisterciácký klášter Rosa Mariae, nazývaný podle svého zakladatele Smilheim. V 16. století ho částečně přestavěli na renesanční zámek, pak ho poničily turecké vpády a nakonec v roce 1746 vstoupil na scénu ten, který nás zajímá nejvíc:
Heřman Hannibal svobodný pán z Blümegenu (1716–1774), tehdy třicetiletý kanovník
olomoucké Metropolitní kapituly u svatého Václava a
probošt brněnské Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla. Vizovické panství koupil v dražbě za 176 500 zlatých, starý zámek nechal zbourat a na jeho místě dal postavit nové moderní sídlo:
barokní zámek Vizovice.
Krátký život biskupa z Blümengenu
Heřman Hannibal z Blümegenu pověřil stavbou svého nového
vizovického sídla
brněnského architekta Františka Antonína Grimma (1710–1784), dvorního architekta a geometra Karla Maxmiliána Dietrichsteina a jeho bratra Leopolda. Ten pojal
zámek v tehdy moderním francouzském stylu; stavěl se od roku 1750 do roku 1776, kdy byla vysvěcena
zámecká kaple Panny Marie Matky Dobré Rady. Její interiér s působivou sochařskou a štukovou výzdobou byl dílem dalšího mistra svého oboru,
sochaře Ondřeje Schweigla.
Majitel panství Heřman Hannibal z Blümegenu mezitím strmě stoupal po kariérním žebříčku: roku 1763 se stal
biskupem královéhradeckým, do úřadu nastoupil o rok později a po dalším roce založil v královéhradecké diecézi dvacet nových farností. Při jejich obsazování se ale dostal do sporu s
kapitulou u Svatého Ducha a to ho možná stálo zdraví. V roce 1767 ho ranila mrtvice, a tak se s
Hradcem Králové rozloučil a vrátil se do
Brna. Na sklonku života byl těžce nemocný a nedožil se ani dokončení
vizovického zámku, ani roku 1777, kdy byla na žádost Marie Terezie bulou papeže Pia VI. založena
brněnská diecéze. Jejím prvním biskupem se tak stal Blümegenův zástupce a jeho příbuzný,
Matyáš František hrabě Chorinský z Ledské.
Biskupova obrazárna a ráj fanoušků deskových her
Biskup z Blümegenu byl velkým milovníkem umění a sběratelem cenných předmětů. Rozsáhlou sbírku, složenou především z
obrazů středoevropských a italských umělců, nechal jeho dědic
Petr z Blümegenu převézt do nového
vizovického zámku a dál ji rozšířil o
kolekci grafik a obrazů vlámských a holandských mistrů. Ve své době se vizovická sbírka významem řadila hned za
kroměřížskou arcibiskupskou obrazárnu a obrazy dodnes tvoří nejcennější část zámeckého mobiliáře. Doplňuje je
nábytek ve stylu baroka, rokoka, klasicismu a biedermeieru s množstvím vzácných kousků porcelánu či orientálních předmětů. Kuriozitou je
soubor více než třiceti stolních společenských her z osobního vlastnictví posledních majitelů z rodu Stillfriedů z Ratěnic. Zámek vlastnili až do roku 1945, pak sídlo přešlo do státní správy a roku 1948 se do něj mohli podívat první návštěvníci.
Vizovický zámek a Alej roku východní Moravy
Město
Vizovice neproslavila jen
dlouholetá tradice pálení slivovice, zdejší
rodák Bolek Polívka,
sklářská huť anebo
tradiční vizovické pečivo, ale také rozsáhlá
barokní zámecká zahrada s rybníkem a plastikami Ondřeje Schweigla. V době svého vzniku se rozprostírala na ploše dvakrát větší než dnes a podtrhovala tak krásu velkoryse navrženého šlechtického sídla, dnes je sice menší, ale zato volně přístupná po celý rok.
Zvláštní pozornost si zaslouží
vizovická zámecká alej, která v
soutěži o titul Alej roku 2020 získala
1. místo na východní Moravě, tedy ve Zlínském kraji. Špatně nedopadla ani v celostátním kole, kde se v konkurenci 133 lokalit dělila o 14. a 15. příčku s
Englickou alejí v
Poštorné. Stříhané habro-lipové stromořadí už má svůj věk, sázelo se ve druhé polovině 18. století a bylo tak očitým svědkem vzniku zámku i barokní zahrady. Ze stejné doby pochází také
budova předzámčí, kde najdete
cukrárnu s čokoládovnou a
Galerii Mariette, obchůdek s domáckou atmosférou s tradičními řemeslnými výrobky a českými vánočními ozdobami.
Ve
Vizovicích je ale ještě jedno místo, které byste neměli minout: jedinečná
budova KOMA, která reprezentovala Česko na Expo Milano 2015 a po jejím skončení se vrátila zpátky domů, do Vizovic, do areálu a sídla firmy KOMA MODULAR, která vyrábí stavební moduly a vozí je do celého světa. Pokud byl
zámek Vizovice kdysi považován za žhavou barokní modernu, co teprve KOMA!?
Turín a barokní vila Tesoriera
- Lidem z východní Moravy připomíná zámek Vizovice barokní vilu Sartirana, známější pod jménem Villa Tesoriera v italském Turíně. Byla totiž postavena pro mocného pokladníka a poradce savojského státu Ayma Ferrera di Cocconato.
- Vilu Sartirana navrhl architekt Jacopo Maggi a slavnostní otevření proběhlo v roce 1715 za přítomnosti krále Vittoria Amedea II. Hlavní stavbu postupně doplnila dvě nová křídla, kaple, schodiště a knihovna. Vila sice nepatří mezi nejznámější turistické atrakce města, ale za návštěvu rozhodně stojí. Sídlí v ní Městská hudební knihovna.
- Podobně jako ve Vizovicích i v Turíně je skutečným pokladem obrovská zahrada; Parco della Tesoriera má rozlohu asi 7,5 hektaru. U vchodu do parku stojí obrovský platan: podobně jako alej ve vizovickém zámeckém parku byl vysazen v 18. století a coby nejstarší strom v Turíně má roztomilou přezdívku „dědeček “.
- Naopak přezdívka Parco della Tesoriera Giardin dël Diav / Ďáblova zahrada není roztomilá ani trochu: vychází z legendy, že každou chvíli zazní mezi stromy cval kopyt a mezi stromy se objeví přízrak tajemného černého rytíře. Možná je to duch pokladníka Ayma, který stále žije ve své nádherné vile.