Velká synagoga – největší v Česku
Plzeňská
Velká synagoga je druhou největší synagogou v Evropě a pátou největší na světě. Stavba navržená v
novorománském slohu byla vysvěcena v roce 1893. Během 2. světové války byla značně poškozena a po roce 1948 sloužila jako
skladiště vojenského materiálu, což ji zachránilo před demolicí. Po nákladné rekonstrukci byla Velká synagoga znovu otevřena pro provoz.
Dnes slouží
převážně pro kulturní účely. Často se zde díky výborné akustice pořádají koncerty. K vidění je tu během roku celá řada výstav. Synagogu si v hlavní turistické sezoně až
do konce října můžete prohlédnout
každý den od neděle do čtvrtka (kromě židovských svátků) od 10 do 17 hodin.
Lze využít i nabídky Turistického informačního centra na
komentované prohlídky. První trasa vás zavede až na vrcholek jedné z věží synagogy, odkud si užijete nádherný výhled na centrum města. Druhá trasa vám dovolí nahlédnout do rabínského domu, který je po rekonstrukci nově zpřístupněn a najdete v něm židovskou lázeň mikve.
Ukrytá Stará synagoga
Stará synagoga je není na první pohled vidět, najdete ji ve vnitrobloku domů
ve Smetanových sadech nedaleko historického centra, naproti Velkému divadlu. Jedná se o stavbu, která vznikla v druhé polovině 19. století, v době kdy v Plzni žilo již 40 židovských rodin. Chátrající stavbu se po letech podařilo zrekonstruovat a
opět se otevřela návštěvníkům.
Kromě krásně zdobeného interiéru zde uvidíte i zahradu vzpomínek, kde kameny se jmény připomínají plzeňské oběti holocaustu. Starou synagogu si až
do konce října můžete prohlédnout každý den od neděle do čtvrtka (mimo židovské svátky) od 10 do 17 hodin.
Interiéry Adolfa Loose pro bohaté židovské průmyslníky
Zajímavým svědectvím o životě židovských obyvatel v první třetině 20. století jsou
bytové interiéry, které v Plzni vytvořil
světoznámý architekt Adolf Loos. Slavný architekt se do Plzně dostal díky příbuzenským vztahům svého přítele, vídeňského novináře Karla Krause,
k rodině Hirschových v Plzni. Ti zadali Adolfu Loosovi první zakázku
O Loosově pobytu v
Plzni se zachovala
řada písemných svědectví, včetně
populární knihy Loosovy třetí manželky Claire Beckové, která byla dcerou jednoho z Loosových zákazníků. Nicméně v důsledku druhé světové války a pod vládou komunistického režimu se povědomí o tvorbě světoznámého architekta v Plzni vytratilo.
Interiéry byly pro veřejnost „znovuobjeveny“ až před 10 lety: Řada interiérů se dočkala rekonstrukce a je možné je navštívit v rámci komentovaných prohlídek v hlavní sezoně od dubna do října. Vzhledem k tomu, že se Loosovy interiéry nacházejí ve vyšších patrech bytových domů z konce 19. století, není prohlídková trasa bohužel vhodná pro osoby se sníženou schopností pohybu.
Práce pro rodinu Hirschových
První zakázku dostal Adolf Loose od manželů Hirschových, měl zrekonstruovat jejich byt v Plachého ulici, v lokalitě navazující na centrum města. Z celé někdejší nádhery bytu Hirschových se
nic nedochovalo. Volně stojící nábytek se ztratil během války. Po roce 1962, a následné přestavbě a využití bytu jako mateřské školky, bylo zničeno i vestavěné příslušenství, obklady, a celé prostorové uspořádání. Převážná část bytového zařízení a návrhů, které zde Adolf Loos provedl (odhadem na tři sta), dopadla stejně; dnes je můžeme posuzovat jen z fotografií.
Skutečným zázrakem je pak to, že válečná léta, ale i několik desetiletí komunistické vlády, přežilo ve stejném domě, jen o poschodí výše, jiné Loosovo dílo, a to
apartmán pro syna Richarda. V 90. letech plánoval majitel bytu rekonstrukci a rozhodl se prodat celý originální Loosův interiér. A tak se celé, precizně zrestaurované zařízení bytu objevilo v pražském domě na Josefově.
Dochované vybavení bytu Richarda Hirsche bylo přestěhováno do podobně koncipovaného bytu u starého židovského hřbitova.
Apartmán byl vhodně doplněn mnoha vzácnými originály pocházejícími většinou z Loosových vídeňských realizací. Lze ho navštívit v rámci mimořádných komentovaných prohlídek společně s bytem rodiny Huga Semlera.
Byt Huga Semlera a jeho rodiny
V rozlehlém
bytě v prvním patře domu podnikatele Semlera se do dnešních dní dochovala
jídelna, salon a hudební salon pocházející z období 1931-1932. Právě hudební salonek je prokazatelně Loosovou prací, další dvě místnosti byly vytvořeny v loosovském stylu. Ke konci druhé světové války byl interiér využíván jako pracovna vojenského velitele města Plzně Georga von Majewského, který se zde po kapitulaci v květnu 1945 zastřelil. Od skončení války až do roku 2002 využívala dům včetně interiéru armáda. V současnosti je interiér možné navštívt příležitostně spolu s apartmánem Richarda Hirsche. Nejbližší
prohlídky se konají 19. září a 28. října 2023.
Byt Viléma a Gertrudy Krausových
Jeden z nejkrásnějších bytových interiérů v Plzni navrhl světoznámý architekt Adolf Loos pro potřeby chemického inženýra
Viléma Krause a jeho ženy Gertrudy mezi lety 1930 – 1931. Rodinu židovského původu postihl krutý osud. Vilém odešel v roce 1939 do Anglie, aby zde připravil nové zázemí pro rodinu. Jeho žena a děti však už nestačily emigrovat a zahynuly ve vyhlazovacích táborech. Dům zabavili Němci, posléze komunisti. Od státu jej Plzeň získala v roce 1994. V roce 2014 interiér, včetně dochovaného nábytku
citlivě rekonstruovala. Byt si je možné prohlédnout v rámci komentovaných prohlídek. Nejhodnotnější částí bytu je salon propojený s jídelnou. Proti sobě umístěné zrcadlové stěny vytvářejí efekt tzv. nekonečné enfilády, tedy donekonečna znásobeného odrazu. Hlavní stěnu obývacího pokoje zdobí krb.
Byt doktora Josefa Vogla
Byt
doktora Vogla navrhl Adolf Loos ve 20. letech 20. století v domě na Klatovské třídě 12. Protože Voglovi byli Židé hrozilo jim po německé okupaci pronásledování a smrt v koncentračním táboře. Nakonec se jim před nacisty podařilo uprchnout a dále žili v Kanadě. Během nacistické okupace přešel dům do německé správy a Němci zde zřídili Úřad práce.
Z původního bytu doktora Vogla se
zachovaly dvě místnosti – salon s jídelnou s vestavěným nábytkem, dřevěnými obklady stěn či travertinovým obkladem jídelny. Místnosti jsou po rekonstrukci vybaveny
přesnými replikami původního nábytku.
Brummelův dům
Přestavbu patrového domu a vybavení jeho interiéru projektoval Adolf Loos pro
Jana a Janu Brummelovi na Husově třídě 58, realizace byla dokončena v roce 1929. Budova přečkala jak masívní bombardování Škodovky na konci druhé světové války, tak snahy úřadů o zboření domu v 80. letech 20. století.
Během komentované prohlídky se podíváte se hned
do pěti pokojů někdejšího dvougeneračního apartmá. Jídelnu zdobí obložení z kořenového systému kanadského topolu, prostoru dominovala freska imitující výhled z okna do italské krajiny s několika venkovany plujícími v gondolách po hladině řeky od mladého rakouského malíř Roberta Aignera. Obývacímu pokoji Brummelových, obloženému mořenými dubovými deskami, vévodí sériově vyráběná replika provensálského krbu. Na chodbu navazuje ložnice sousedící s luxusní koupelnou. Za jídelnou se vchází do žlutého pokoje, který sloužil i jako pracovna paní Liebsteinové.
Semlerova rezidence
Unikát mezi památkami architektury 20. století v ČR představuje
byt rodiny Oskara Semlera, spolumajitele firmy na drátěné zboží, předně gramofonové jehly značky Sem. Přestože se Adolf Loos účastnil jen stanovení základní prostorové koncepce, lze interiér považovat za vrchol Loosovy činnosti v Plzni.
Interiér má šest hlavních úrovní, navrhnul ho Loosův žák a spolupracovník Heinrich Kulka, a to ve vilovém domě na Klatovské třídě 110. Rozlehlý byt byl
rozvrstven do několika úrovní s velkou obytnou a reprezentační halou v přízemí, vybavenou krbem, ložnicemi pána a paní domu, dětskými pokoji v prvním patře a koupelnami či zimní zahradou a knihovnou. Jedná se o
promyšlený systém polopater, propojených s hlavní místností schodišti a průhledy. Strop knihovny odráží orientální vliv. Červeně natřené trámy jsou vyplněny zlacenými čtvercovými poli. Mezi jednotlivými úrovněmi vede malý výtah, sloužící k dopravě jídla z kuchyně. Hlavní hala byla rovněž opatřena velkými, téměř továrními okny. Prostor mezi nimi sloužil také jako drobná zimní zahrada.
Dům prošel
velmi nákladnou a celkovou rekonstrukcí (která trvala celých deset let) a roku 2022 byl zpřístupněn návštěvníkům.