Mezi
Táborem a
Bechyní je provozována železniční trať
Elinka,
dlouhá 24 km, už od roku
1903. Tato dráha byla první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od počátku stavěna i provozována jako elektrická. Je napájena ojedinělým systémem stejnosměrného napětí a jejím stavitelem byl
František Křižík. Ve své době to byla jediná dráha v celém Rakousko-Uhersku, která ani alternativně nepočítala s parním provozem.
Trať měřila celkem 23 km a měla
nejvyšší stoupání 41 promile. Nejmenší použitý poloměr oblouku činil 125 m. Dopravu zajišťovaly zpočátku dva elektrické motorové vozy; vozovou část vyrobila firma
Ringhofer na Smíchově, elektrickou výbavu dodala
firma Křižík v Karlíně. Vozy byly
vytápěné a měly
elektrické osvětlení. V roce 1905 byl dodán další vůz a v roce 1908 pak ještě jeden vůz. Maximální rychlost vlaku byla stanovena na 25 km/hod., v obloucích 15 km/hod.
Jízdní doba byla 1,08 a 1,15 hod., podle druhu vlaku. Jeden z vozů v roce 1940 vyhořel a byl nahrazen vozem, na jehož konstrukci se podílely firmy Škoda a Královopolská Brno.
Ačkoliv byl provoz na trati modernizován,
i dnes nabízí možnost romantického cestování. V letní sezóně se mohou návštěvníci svézt
historickým vlakem Bechyňkou proti proudu času.