Bájný silák
Bivoj se kdysi zamiloval do
Kazi, jedné z dcer vojvody
Kroka. Ten si ovšem pro svou dceru představoval urozeného, bohatého a mocného ženicha, a nic takového Bivoj rozhodně nebyl. Udatný silák to ale vymyslel jinak: v té době na
Kavčí hoře řádil statný a mimořádně drzý divoký kanec. Rozválel spousty políček, ničil úrodu, napadal kolemjdoucí a kromě lidí zabil i několik koní a psů. Bivoj se tedy vypravil na lov a kance polapil: než mu kňour stačil ublížit, mladík ho popadl za uši, hodil si ho na záda a chvátal s ním na
Vyšehrad. Tam ho shodil na zem a před očima všech přihlížejících proklál zvíře oštěpem.
Když už se divočák pekl na rožni a chystaly se oslavy, vladyka Krok se Bivoje zeptal, co by chtěl za odměnu. Mladík požádal o ruku jeho dcery – a Krok musel vyhovět. Bivoj s Kazi pak prý spokojeně řadu let žili na
hrádku Kazín nad
řekou Berounkou. Kančí hlavu si pak na památku otcova hrdinského činu do svého erbu umístil jejich prvorozený syn Rodislav.
Jak to s Bivojem, kancem a Kavčí či Kančí horou bylo doopravdy se už nikdy nedozvíme, ostatně i jméno
Bivoj se poprvé objevilo roku 1541 v
Kronice české Václava Hájka z Libočan. Pověst o kanci je o něco starší, o té se psalo už na začátku 14. století v
Dalimilově kronice, nejstarší česky psané veršované kronice z počátku 14. století. Místo Bivoje v ní však jako hlavní hrdina vystupuje
Jetřich z Buzic, který jako odměnu za zabití divoké svině získal kančí hlavu do erbu slavného
rodu Buziců.
Kromě toho název
Bivoj používá
pivovar Cobolis pro silný světlý ležák, existuje rovněž
dron Bivoj využívaný Armádou ČR, a jmenoval se tak i jeden z
předchůdců slavného Pribináčku. Bivoje a jeho obdivuhodný pochod s divočákem na zádech si připomínají také na
Slavnosti královny Johanky, která se koná každý rok v červnu v
Rožmitále pod Třemšínem. Při soutěži siláků
Rožmitálský Bivoj musí účastníci podobně jako bájný silák Bivoj zvládnout běh s kancem, který váží 67 kilogramů!