Kdo zná staré pověsti nebo vyprávění kronikáře
Kosmase, ten ví, že na počátku vladařského rodu
Přemyslovců stál
Vyšehrad. Tady se slavila svatba
Přemysla a
Libuše, dcery bájného
Kroka, tady byly podle tradice uloženy
Přemyslovy střevíce z lýčí coby věčná připomínka pro Čechy, aby nezapomněli, že panovnický rod vzešel z prostých poměrů. Je to hezké vyprávění, ale skutečnost je jiná: symbolem české státnosti je více než tisíc let opravdu
Pražský hrad. Počátky osídlení skalnatého ostrohu nad
řekou Vltavou v centru
Prahy spadají do časů
Bořivoje I. (852–889), prvního historicky doloženého českého panovníka z dynastie
Přemyslovců. Společně s manželkou
sv. Ludmilou sem přenesli své sídlo z
Levého Hradce.
Bylo nebylo aneb pohádka o Vyšehradu
Legendární nejstarší sídlo českých knížat, hradiště
Vyšehrad, vzniklo později, asi v polovině 10. století. Co vedlo
Boleslava II. Velkého k tomu, aby si vybral jiné sídlo než budoucí Pražský hrad? Nevíme, ale z Vyšehradu panoval i první český král
Vratislav II. (1061–1092). V době jeho vlády vznikla nejstarší
románská rotunda u nás, zasvěcená
svatému Martinovi, další stavby z té doby ale smetly pozdější přestavby. Dnes je Vyšehrad oblíbeným cílem výletů, z hradeb se otvírají krásné výhledy na Prahu, málokdo si také nechá ujít
hřbitov s hrobkou Slavín. Při pohledu ze skal na hladinu
Vltavy si můžete představit bájného
Horymíra s jeho věrným
koněm Šemíkem, anebo
Bivoje, který sem na zádech přivlekl obřího kance – ano, tady to prý bylo. Bylo a nebylo.
Pražský hrad, sídlo českých králů
Tradiční sídlo českých panovníků, od vzniku republiky roku 1918 také sídlo prezidenta a nejnavštěvovanější památka naší země: tím vším je
Pražský hrad. Během staletí se natolik rozrostl, že je podle Guinessovy knihy rekordů
největším souvislým hradním komplexem na světě. Řada míst je přístupná pro návštěvníky, například
katedrála sv. Víta s
hrobkou českých králů,
Starý královský palác s
expozicí Příběh Pražského hradu,
bazilika sv. Jiří,
Zlatá ulička,
prašná věž Mihulka i
věž Daliborka,
Obrazárna anebo
Svatováclavská vinice. Na procházku se vydejte do některé za
zahrad, například do
Královské zahrady s
Letohrádkem královny Anny anebo do
Jeleního příkopu. Pražský hrad je oslnivou kombinací architektonických stylů všech historických epoch, k nejnovějším přírůstkům patří
oranžerie navržená
Evou Jiřičnou a
tunel pod Prašným mostem od
Josefa Pleskota.
Tajemství pahorku Žiži
Jedním z tajemství, která
Pražský hrad dosud nevydal, je
pahorek Žiži či Siži. Možná na skalnatém hřebenu býval dřív než samotné hradiště, docela určitě ale naši předkové věřili, že má kouzelnou moc. Poblíž stával kamenný stolec, kde začínal svou vládu každý nově zvolený kníže. Podle mínění historiků se pahorek nacházel tam, kde dnes je
svatovítská katedrála, možná ale býval na dnešním
Hradčanském náměstí, přibližně tam, odkud se na hrad dívá
socha Tomáše Garrigue Masaryka.
Dům U Kamenného zvonu aneb král se stěhuje na Staré Město
Zastavte se na
Staroměstském náměstí a podívejte se na dům na rohu
Týnské uličky.
Dům U Kamenného zvonu je na první pohled nenápadný, při podrobnějším průzkumu ale zjistíte, že před sebou máte jednu z nejcennějších gotických památek
Prahy. Nejstarší písemná zpráva o něm je až z roku 1363, kdy patřil zlatníkovi
Pecoldovi z Chebu a později staroměstskému konšelovi
Janu Ortlinovi, je ale téměř o sto let starší. Patrně byl postaven jako palác pro královskou rodinu, především pro
Václava II. a jeho dceru
Elišku Přemyslovnu s manželem
Janem Lucemburským.
Pražský hrad totiž roku 1303 vyhořel, a tak se novomanželé museli usadit jinde. Traduje se, že právě v Domě U Kamenného zvonu se v roce 1316 narodil jejich nejstarší syn, budoucí král a císař
Karel IV. Dům si můžete prohlédnout i zevnitř, nádherná gotická stavba se po rekonstrukci proměnila v galerii.
Králův dvůr na Starém Městě aneb za vším hledej ženu
Právě
Karel IV. udělal z
Pražského hradu skutečnou královskou rezidenci, po jeho smrti tu ale dál žila
královna-vdova Eliška Pomořanská. Právě vztah s macechou prý vedl Karlova nejstaršího syna, krále
Václava IV., k tomu, že Pražský hrad opustil a opět přestěhoval královské sídlo na
Staré Město. Nejprve pobýval poblíž Staré židovské školy, ale v roce 1383 přesídlil do paláce zvaného
Králův dvůr. Stával u hradeb
Starého Města a u
Prašné brány na místě dnešního
Obecního domu. Kromě paláce tu stály domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahrada.
Dvůr využívali i další
panovníci: krátce tu žil
Zikmund Lucemburský, později
Ladislav Pohrobek i
Jiří z Poděbrad. Tečku za královským bydlením u
Prašné brány udělal až
Vladislav Jagellonský, který se v roce 1485 přestěhoval zpět na
Pražský hrad – sice zanedbaný, ale bezpečnější.
Z někdejšího královského sídla sice dnes zbyly jen základy zdiva a název Králodvorská ulice, ale areál srovnali se zemí až v roce 1903. Díky tomu je jeho podoba zachycená na
Langweilově modelu, který vystavuje
Muzeum města Prahy.
Dva hrádky Václava IV.
Král
Václav IV. dbal na módu, rád pil, lovil a bavil se. K tomu mu sloužila luxusně vybavená sídla, kde sice úřadoval a přijímal oficiální návštěvy, ale spíš odpočíval a jezdil na lovy do okolních lesů. Jeho zamilované hrady
Křivoklát,
Žebrák a
Točník doplnila i dvě sídla na území dnešní
Prahy.
Ještě před stěhováním na
Staré Město založil na
Novém Městě na
Emauzské skále menší hrádek. V místě zvaném na Zderaze kousek od
kostela svatých Cyrila a Metoděje (kde v roce 1942 zahynuli parašutisté po
atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha) král poprvé pobýval v roce 1399, ale už během husitských válek o hrádek přišel, zabrala ho novoměstská posádka. Budovy postupně chátraly a střídaly majitele, a tak se z hrádku stalo skladiště, klášter a nakonec vězení. Během asanace na přelomu 19. a 20. století zbytky hrádku i skály definitivně zmizely a nezbyla po nich ani stopa.
Místem pro královy lovecké výpravy se stal
Nový hrádek v
Kunratickém lese. Právě tam Václava IV. v roce 1419 ranila mrtvice, o dva roky později husité hrádek dobyli a vypálili. Dnes z něj zbývají jen ruiny.