Giacomo Casanova se narodil v
italských Benátkách v rodině herců. Především matka
Zanetta Farussi musela být ve své profesi úspěšná, protože se o ní zmiňuje
italský dramatik Carlo Goldoni ve svých
Pamětech.
Studoval filozofii a práva na padovské univerzitě a po návratu do Benátek začal pracovat v advokátní kanceláři. U toho ale dlouho nezůstal: od mládí vedl rozmařilý život, hrál hazardní hry a projevoval sklony k romantickým dobrodružstvím. Celý život spoléhal na osobní kouzlo, aby získal vliv, a na hazard a intriky, aby se uživil. Vzato kolem a kolem vedl podobný život jako mnozí další muži, na rozdíl od nich se s tím ale netajil. Casanova se tak opakovaně dostával do vězení (a zase z něj prchal), žil v
Itálii, Francii, Německu, Španělsku, Rusku, Praze i
Vídni. Uměl brilantně konverzovat, měl nadstandardní encyklopedické vzdělání a na svou dobu mimořádné cestovatelské zkušenosti. Také ale rád vyvolával konflikty, a tak ho v roce 1783 benátská aristokracie z jeho rodného města definitivně vykázala.
Nějakou dobu pak žil ve Vídni jako
sekretář benátského velvyslance. Po jeho smrti přijal nabídku
rodu Valdštejnů a místo knihovníka na
zámku Duchcov. Tam strávil posledních třináct let života, ponížený rolí služebníka, navíc neoblíbený a pokládaný za přežitek navždy zmizelé epochy. Věnoval se sepisování svých autobiografických pamětí, kromě nich ale v napsal i další prozaická díla, román a divadelní hry.
Život a příběhy
Giacoma Casanovy byly opakovaně ztvárněny v literatuře, divadle a filmu. Na
zámku Duchcov ho každý rok připomíná
jedna z prohlídkových tras, autenticky zařízené místnosti, v kterých se Casanova pohyboval, ukázky jeho rukopisu i křeslo, ve kterém 4. června 1798 zemřel.