Antonín Slavíček se narodil v rodině
Jana Slavíčka, hospodářského správce Vysokého učení polytechnického v
Praze. Studoval na gymnáziu ve Spálené ulici a soukromě se učil malovat u
malíře Emila J. Laufra. V letech 1886 až 1887 pobýval v Mnichově a věnoval se studiu v galeriích, pak se zapsal do krajinářské třídy na
Akademii výtvarných umění do třídy
profesora Julia Mařáka. V roce 1888 patrně z nešťastné lásky na krátký čas vstoupil do
benediktinského kláštera v Rajhradě u Brna. Po návratu do Prahy opět vstoupil do školy profesora Mařáka, s jehož ateliérem jezdil malovat do plenéru. Oblíbil si
Okoř,
oboru Hvězda a jihočeskou
Bechyni.
V roce 1895 se
Antonín Slavíček oženil s
Bohumilou Brynychovou z Bylan u
Kutné Hory. Ta do manželství přinesla dostatek peněz, takže se Slavíček nemusel starat o finance. Měli spolu tři děti. Dcera
Eva (1895–1953) se později vdala za legionářského básníka
Rudolfa Medka; narodili se jim synové malíř
Mikuláš Medek (1926–1974) a novinář a politik
Ivan Medek (1925–2010). Syn Slavíčkových
Jan (1900–1970) se rovněž stal malířem,
Jiří Slavíček (1901–1957) byl filmový střihač a režisér.
Antonín Slavíček rád maloval v
Hostišově, v oblasti zvané
Česká Sibiř, kam jezdil za
spisovatelem Janem Herbenem. Když si přečetl
román Západ od
spisovatele K. V. Raise, inspirovaný životem obětavého
kněze Josefa Parduse, chtěl popisovanou krajinu vidět na vlastní oči. Tak poznal
Kameničky u Hlinska, z nichž se díky Slavíčkovi postupně stal ráj malířů. V dalších letech Slavíček namaloval asi sedmdesát obrazů, z nichž ten nejslavnější jménem
U nás v Kameničkách má ve sbírkách
Národní galerie v
Praze. Současně vytvořil řadu obrazů staré Prahy, které se řadí k malířským skvostům té doby.
V létě 1909 byl
Antonín Slavíček při koupání ve studené horské říčce v
Orlických horách raněn mrtvicí. Ochrnul na pravou polovinu těla a když po několika měsících pochopil, že se už nikdy neuzdraví, na počátku roku 1910 dobrovolně odešel ze života. Jeho hrob najdete na
Olšanských hřbitovech v
Praze. Vdova po Antonínu Slavíčkovi, paní Bohumila, se musela sama starat o tři malé děti. Už v srpnu 1910 se provdala za rodinného přítele a
malíře Herberta Masaryka (1880–1915), syna pozdějšího
československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Společně měli další čtyři děti, dvojčata
Tomáše a Annu a Herberta a Herbertu. Oba chlapci však zemřeli v útlém dětském věku.
Dílo Antonína Slavíčka je zastoupeno v řadě soukromých i veřejných sbírek a
galerií, například v
Západočeské galerii v Plzni,
Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě či v
Moravské galerii v Brně.