Masopustní mečové tance navrhlo k zápisu
Slovácké muzeum v
Uherském Hradišti. Zvyk, zachovaný už jen ve
Strání, Bystřici pod Lopeníkem a
Komni, patří podle odborníků k nejstarším zaznamenaným tanečním obyčejům. Tradice, která se hrdě předává z generace na generaci, doplnila ve
Zlínském kraji další, již dříve zapsané lidové zvyky, tedy
slovácký verbuňk, jízdy králů, valašský odzemek a tradiční
hody s právem.
A jak vlastně mečové tance vypadají? Jde o
řetězové a kruhové tance, které se ale liší svým provedením.
Například ve
Strání se tančí mečový tanec zvaný
Pod šable. Pětici mužů doprovází gazda, který celou obchůzku řídí a na dřevěný rožeň napichuje nebo přivazuje dary od jednotlivých domácností. V
Bystřici pod Lopeníkem zase fašankový průvod předvádí
spolek Bobkovníci, jejíž název vychází od starodávného zbojníka Bobka. Družina dvanácti chlapců chodí o masopustu dům od domu. Deset chlapců tančí „pod šable“, jeden hraje na harmoniku a poslední vybírá naturálie. V
Komni se tanečníkům říká „skakúni“, mají pomalované tváře a jeden z nich má kolem pasu červený turecký šátek.
Přestože název
mečový tanec zní výhružně, ve skutečnosti na něm nic nebezpečného není. Tanečníci používají dřevěné, červeně natřené šavle, navíc často společně tančí dospělí muži – tatínkové – a opodál stejný tanec vytáčejí jejich malí synové; dětem by rozhodně nebezpečné zbraně nikdo do rukou nedal.
Počátky této tradice lze vystopovat už v 16. a 17. století, kdy se na moravsko-slovenském pomezí bojovalo proti nájezdům Turků, Tatarů, Kumánů a také zbojníků. Možná ale mečové masopustní tance vycházejí ze středověkých cechovních tanců nožířů a výrobců zbraní. Protože se tančily při slavnostních příležitostech, a tedy i při masopustu, přirozeně se začlenily do programu obřadních obchůzek.