Antonín Kalina vyrůstal v části
Třebíče zvané Kočičina. Vyučil se ševcem, v roce 1923 vstoupil po vzoru svého otce do Komunistické strany
Československa a brzy se stal jedním z hlavních organizátorů řady demonstrací. Ještě před druhou světovou válkou se za svou politickou činnost několikrát dostal do vězení, brzy po obsazení Československa byl zatčen a jako politický vězeň prošel
koncentračními tábory Dachau a Buchenwald.
Mezi tamním
i židovskými vězni bylo množství dětí z celé Evropy. Kalina je s pomocí přátel z řady ilegálních organizací, které v táboře fungovaly, postupně shromažďoval v takzvaném dětském bloku v
Malém táboře. Vedení tábora varoval, že mezi malými vězni řádí tyfus, kterého se dozorci báli. Různými metodami, například zaměňováním jmen živých a mrtvých, se mu podařilo zachránit více než devět set dětí, převážně židovských chlapců.
Když se blížila
fronta, židovským dětem nechal přešít typické žluté nášivky a v dokumentech je vedl jako křesťany; v táboře tak zůstaly až do
osvobození.
Po válce se Antonín Kalina vrátil do
Třebíče, v roce 1951 přestěhoval do
Prahy. Pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu, po smrti byl pochován na
Olšanských hřbitovech. O svých válečných osudech nemluvil, a jeho příběh dlouho neznali ani jeho příbuzní a lidé z Třebíče. Teprve v roce 2012 mu
památník Jad vašem v Jeruzalémě udělil
titul Spravedlivý mezi národy. Ten se uděluje lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně
Židů před
holocaustem. Od mnohem známějších zachránců jako byli
Oskar Schindler či
Nicholas Winton se Kalina zásadně lišil tím, že při záchraně dětí coby
politický vězeň vědomě riskoval život. V roce 2014 mu prezident České republiky udělil
medaili Za zásluhy. V
Třebíči jej připomíná pamětní deska v
bývalé židovské čtvrti a
Pamětní síň Antonína Kaliny, otevřená vedle
Zadní synagogy 17. února 2017, v den 115. výročí jeho narození.