Jaroslav Hašek napsal za svůj život více než tisíc povídek a fejetonů a je považován za
nejlepšího českého humoristu. Jeho nejznámějším dílem je
román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, od prvního vydání v roce 1921 přeložený do bezmála šedesáti jazyků. Hašek se narodil v
Praze, ministroval v
kostele sv. Štěpána a spořádaně začal studovat na gymnáziu (kde byl mimochodem v primě jeho třídním
Alois Jirásek, kterého prý Hašek upřímně nenáviděl), všechno ale skončilo předčasnou smrtí otce. Z gymnázia byl vyloučen, vystřídal několik škol, nakonec odmaturoval na Českoslovanské obchodní akademii. Místo bankovního úředníka v bance Slavia brzy opustil a pěšky se s bratrem vydal na
toulky po Slovensku, Haliči a Uhrách. Vedl české anarchisty, založil
Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, vystupoval v
kabaretech a také
psal do novin a časopisů cestopisné povídky, črty a humoresky; jeho
působení ve Světě zvířat připomněla aprílovým žertíkem pražská zoologická zahrada.
V roce 1915 Jaroslav Hašek dobrovolně narukoval v
Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. Už v září 1915 se nechal zajmout, roku 1916 vstoupil do
československých legií a nakonec se přes Jugoslávii dostal do Ruska, kde vstoupil do české sociálně demokratické strany a také do Rudé armády.
Do vlasti se vrátil až v roce 1920, ale jeho zdraví bylo podlomené bohémským stylem života, alkoholem i pobytem v zajateckých táborech. Poslední roky
Jaroslav Hašek prožil na
Vysočině v
Lipnici nad Sázavou, kde v malém domku pod
hradem a také v
místním hostinci dopsal druhý a třetí díl Švejka, a také část dílu posledního, který už dokončit nestihl.
Zemřel 3. ledna 1923 a jeho hrob najdete na starém lipnickém hřbitově.
V domku je dnes
Haškův památník, v Lipnici jej připomíná i
Památník národního odposlechu a zejména místo, nazvané podle tajného policisty z Haškova románu nazvané Bretschneiderovo ucho. Kousek od Lipnice také stojí obří
Hlava XXII, neobvyklá socha od
Radomíra Dvořáka. Název je inspirovaný
stejnojmennou knihou amerického prozaika Josepha Hellera; ten se prý svěřil spisovateli Arnoštovi Lustigovi, že bez četby Dobrého vojáka Švejka by svůj román nenapsal. Netradiční formu má i
Haškův pomník od Karla Nepraše na pražském Žižkově.
Dílo Jaroslava Haška
Protože Hašek používal řadu pseudonymů, dodnes jeho dílo není přesně zmapované. Řada knih vydaná po jeho smrti je sestavená z článků napsaných pro časopisy,
- Trampoty pana Tenkráta (1912)
- Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912)
- Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915)
- Dobrý voják Švejk v zajetí (1917, Kyjev)
- Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921)
- Velitelem města Bugulmy (1921)
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923)
- Aféra s křečkem a jiné povídky (1954)
- Dekameron humoru a satiry (1968)
- Větrný mlynář a jeho dcera (1976)