7 věcí, které nevíte o… školních výletech

Už samotný pojem školní výlet vrátí většinu z nás do časů dětství a mládí. Existenční problémy jsme neřešili, kromě povinné školní docházky se život skládal většinou jen z příjemných věcí a budoucnost byla zalitá sluncem. Pojem výlet do češtiny někdy po roce 1862 zavedl Miroslav Tyrš, zakladatel sportovně zaměřeného vlasteneckého spolku Sokol. Právě Sokolové slovo výlet inspirovali: Tyrš tak vyjádřil představu, že si jeho svěřenci někam vyletí – do přírody, za sportem nebo třeba za poznáváním památek.
 

1. Už Jan Amos Komenský…

Na školní výlety se chodilo už v dobách renesance a možná ještě dřív. Zmiňuje se o nich například Zikmund Winter v knize Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století. Šlo o latinské městské školy, které sloužily jako předstupně ke studiu na univerzitě, a školní výlety tehdy samozřejmě vypadaly jinak než dnes. Obvykle šlo o vycházky do přírody, kdy se žáci pod vedením vyučujících vydali na čerstvý vzduch a kromě odpočinku se věnovali třeba sběru léčivých bylin. Žáci pražských škol prý chodívali třeba na vltavské ostrovy nebo do univerzitního lesa v Michli.
 

2. Na výlet s jezuity

Na výlety pamatoval i řád jezuitů aneb Tovaryšstvo Ježíšovo. Jejich systém klasického vzdělání středního a vyššího stupně měl sloužit hlavně k výchově budoucích katolických elit a byl dokonale propracovaný; podrobný rozvrh výuky a další zajímavosti si prohlédnete například v expozici v klatovských katakombách, která mapuje život barokního jezuitského města. Vedle latiny a dalších jazyků se v jezuitském školním rozvrhu našel prostor i na nácvik divadelních představení a rozvíjení fyzických aktivit. Většina takových kratochvílí se nedala provozovat jinde než pod širým nebem, a tak šlo vlastně o malé školní výlety. Náplň bývala pestrá: mezi povinnosti studentů z vyšších společenských kruhů patřila jízda na koni, šerm a tanec, pro tělesná cvičení pak byl doporučený hod diskem, skoky, běhy, plavání, míčové hry a v zimě jízda na bruslích.
 

3. Výlet, veselice a majáles

Už v 19. století převzaly od Tyrše slovo výlet i školy, i když se pro takové aktivity často používat termín veselice. Historickým předchůdcem dnešních školních výletů byly také květnové a později červnové slavnosti studentů středních škol, majáles, které se pořádaly už v 16. století. Studenti spolu se svými profesory při nich vyšli s hudbou a pod školními prapory někam za město a tam pak jednotlivé třídy předváděly pečlivě nastudovaný program. Nechybělo ani divadlo, tanec, sportovní soutěže a občerstvení, po setmění pak občas i ohňostroj. Majáles byl důležitou společenskou událostí i pro obyvatele města: průběh slavnosti podrobně popisuje Alois Jirásek v knize Filosofská historie a po stopách jeho hrdinů se i nyní můžete vypravit z Litomyšle do Nedošínského háje, kde se majáles konávaly.
 

4. Na školní výlet se třídou

Někdy od přelomu 19. a 20. století se školní výlety odehrávaly podobně jako dnes. Většinou jde o akci jediné třídy a obvykle se jede do míst, která souvisí s výukou a žáci si tam rozšíří poznatky a prohloubí znalosti. Osvědčené nejsou jen návštěvy hradů a zámků, ale také technických památek od mlýnů přes hamry a vápenky až po cukrovary. Když se organizace výletu chopí tělocvikáři, má často podobu pochodového cvičení, spojeného s orientací v terénu, určováním světových stran či nákresem map.
 

5. Už nikdy v životě!

Cíle školních výletů nás ovlivní na celý život. Vedle oblíbených míst se do paměti zapíšou hlavně ty, kam se jezdilo opakovaně, a které už tudíž nikdy nechcete ani vidět, dokonce ani při rodinných výletech se svými dětmi. Pro školáky z Prahy to bývá „osvědčená“ trojice hrad Karlštejn – zámek Konopiště – Říp, pro děti z Jihlavy třeba skanzen Veselý Kopec, rodáci z Blanska zase nemusí potřicáté navštívit jeskyně Moravského krasu. Platí to dokonce i pro pohádkový hrad Pernštejn: když ho od první do páté třídy navštívíte pětkrát, pošesté učitel slibuje překvapení na konci, a on je to pořád ten samý hrad, taky by vás přestal bavit.
 

6. Školní výlety ve filmu a literatuře

„…Suplující profesor Hamouz zbledl jako stěna. V přírodopise jmenuje se onen jev „mimikry“, což znamená přizpůsobit se svému okolí barvou, aby nebyl tvor zpozorován. Bílé stěny chodby dívaly se na něho příšerně a proti němu rýsovala se ježatá hlava ředitele gymnázia, který zbledlému suplentovi ještě jednou opakoval: „Půjdete se svou třídou sekundou na celodenní školní výlet.“

Citace z povídky Jaroslava Haška, nazvané – jak jinak – Školní výlet ilustruje pocity řady vyučujících, děti naopak školní výlety milují. Na výlet jede se svými svěřenci i Igor Hnízdo ve filmu režiséra Jana Svěráka z roku 1991 Obecná škola, hodně blízko ke školnímu výletu má i film Sněženky a machři z prostředí lyžařského kurzu; v roce 1983 ho natočil režisér Karel Smyczek. Na školní výlet se můžete vypravit i s Machem, Šebestovou, psem Jonatánem a třídou 3. B (scénárista Miloš Macourek a ilustrátor Adolf Born), autorská dvojice Miloslav Šimek a Jiří Grossmann zase zve čtenáře na výlet v povídce Exkurze do ZOO.
 

7. Školní výlety, které nedopadly dobře

Délka školních výletů se díky autobusům a vlakům prodloužila, ještě za první republiky ale děti z venkovských škol většinou na výlety chodily pěšky nebo jezdily na vozech tažených koňmi. Většina takových výletů dopadla dobře, některé ale ne: smutnou připomínkou tragické události je pomník 31 dětí z Rakvic, které v roce 1936 zahynuly při školním výletu na bývalém přívozu přes Dyji. Událost připomíná pomník pod hrází Dolní nádrže Novomlýnských nádrží pod Pálavou, na západním okraji obce Nové Mlýny.

Dobře nedopadl ani školní výlet k viklanu Trkal na vrchu Kníže u Kunžaku. Obešel se sice bez ztrát na životech, ale kámen, který na podloží spočíval jen nepatrnou plochou a dalo se s ním hýbat i s použitím minimální síly, navždy přišel o své kouzlo. V roce 1910 prý školní výlet rozkolíbal Trkala natolik, že se viklan vychýlil ze svého přirozeného těžiště. Jiná verze ale tvrdí, že kámen navždy znehybnil bývalý majitel lesa, kterému vadily davy výletníků.