Jaroslav Heyrovský – český fyzikální chemik, který získal Nobelovu cenu

Jaroslav Heyrovský se narodil 20. 12. 1890 v Praze na Starém Městě jako páté dítě profesora římského práva Leopolda Heyrovského a jeho ženy Kláry. Vzdělání Jaroslava Heyrovského začalo na filozofické fakultě v Praze studiem chemie, fyziky a matematiky. Ale už v roce 1910 odešel studovat do Londýna na University College. Během první světové války sloužil jako chemik ve vojenské nemocnici, což mu umožnilo pokračovat ve studiích a získat doktorát. V roce 1926 se oženil s Marií rozenou Kořánovou, se kterou měl dvě děti – Jitku a Michaela, který navázal na otcovo dílo. Heyrovského největším koníčkem byla věda, ale kromě toho rád hrál tenis, plaval, lyžoval nebo podnikal horské túry. Zajímala ho literatura, hudba, chodil na koncerty, opery a hrál na klavír.

Po válce, v roce 1919, začal J. Heyrovský svoji kariéru na Univerzitě Karlově jako asistent na Ústavu anorganické a analytické chemie u profesora Bohuslava Braunera (viz) a už v roce 1922 byl jmenován mimořádným profesorem Univerzity Karlovy a stal se prvním profesorem fyzikální chemie u nás. K objevu metody polarografie došlo mezi 9. a 10. únorem 1922. Přelomový postup umožnil zjistit elektrolýzou na rtuťové kapkové elektrodě i nepatrné množství látek v roztocích.

V roce 1924 sestrojil Jaroslav Heyrovský se svým spolupracovníkem a přítelem Masuzo Shikatou přístroj nazvaný polarograf, který automaticky zaznamenával závislost proudu na napětí při elektrolýze roztoku vzorku. Podle přístroje byla poté metoda analýzy nazvána polarografie. Velmi záhy vznikla Heyrovského polarografická škola, která se rychle rozrůstala po celém světě.

Profesor Heyrovský byl nejen zapáleným vědcem, ale také vynikajícím vysokoškolským učitelem. Studenti si vážili především jeho neformálního přístupu k přednáškám a praktikům, smyslu pro humor a zájmu o jejich všední problémy. Jedním z jeho oblíbených citátů byl od M. Faradaye: „Pracuj, dokonči, publikuj!“
 

Nobelova cena a další ocenění

Celých 37 let po vynálezu polarografie 10. prosince 1959 převzal Jaroslav Heyrovský z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. ve Stockholmu Nobelovu cenu za chemii za vynález a využití polarografie.

Jaroslav Heyrovský získal čestné doktoráty na mnoha univerzitách (mj. Drážďany, Marseille, Paříž, Varšava). Heyrovský byl také čestným členem vědeckých akademií (např. USA – Boston, Indie, Maďarsko, Polsko). Byl viceprezidentem Mezinárodní unie fyziků, prezidentem polarografické společnosti v Londýně, čestným členem Japonské polarografické společnosti, čestným členem chemických společností Československa, Rakouska, Polska, Anglie a Indie.

1918 – Doktor filosofie (PhDr.) Karlovy university v Praze
1921 – Doktor věd (D.Sc.) university v Londýně
1927 – Člen University College v Londýně
1951 – Státní cena 1. stupně
1955 – Řád republiky
1955 – doktor honoris causa přírodních věd Technická universita v Drážďanech
1956 – doktor honoris causa chemických věd university ve Varšavě
1959 – doktor honoris causa university v Aix-Marseille, Francie
1960 – Řád republiky
1960 – doktor honoris causa university v Paříži
1962 – Zlatá medaile ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo
1965 – Stříbrná medaile londýnské Polarografické společnosti
1966 – doktor honoris causa university ve Frankfurtu