Vynálezce a průkopník české techniky
Josef Božek už jako student gymnázia v
Těšíně sestrojil téměř půl metru vysoký
model olomouckého orloje. Při studiích v
Brně, kde se od druhé poloviny 18. století úspěšně rozvíjel textilní průmysl, sestavil
model stroje na postřihování sukna. Ve studiích pokračoval v
Praze a na nabídku ředitele pražské polytechniky
Františka Antonína Gerstnera nastoupil jako
technik na Stavovský polytechnický ústav. Proslavil se jako výrobce
zhotovitel pohyblivých protéz, o které byl po napoleonských válkách mezi válečnými invalidy velký zájem. Uchvátilo ho také
hodinářství; kromě řady modelů zdokonalil
astronomické hodiny hvězdárny v Klementinu, zkonstruoval
hodiny pro pražskou Invalidovnu a
Bílou věž v
Hradci Králové, a pro hraběte Kounice sestrojil
kapesní hodinky, které se samočinně natahovaly pohybem ruky během chůze.
Parní stroj nemohl uniknout jeho pozornosti; ten úplně první prý do českých zemí přivezl
hrabě Buquoy. Byl rozložený v bednách a hrabě k němu neměl žádné plány. Božek ho úspěšně zprovoznil a sestavil
první parovůz,
který předvedl 24. září 1815 ve Stromovce. Jízdy ve voze podobném kočáru bez koní měly nevídaný úspěch, a tak Božek pokus hned následující týden zopakoval. Využití parního stroje viděl nejenom v dopravě po souši, ale i po vodě, a tak sestavil i
dva parníky. První menší model předvedl na
rybníku ve Valdštejnské zahradě, druhý, přes 13 metrů dlouhý a bezmála tři metry široký, představil žasnoucímu obecenstvu opět společně s parním vozem 1. června 1817 ve
Stromovce a na náhonu Císařského mlýna. Bohužel ale přišla bouřka a ve zmatku, který mezi návštěvníky vypukl,
někdo ukradl pokladnu s vybraným vstupným. Zadlužený Božek v zoufalství svůj vůz rozbil; sice mu nakonec finančně pomohla
pražská lóže svobodných zednářů, ale
sny o parolodích brázdících Vltavu se rozplynuly a Božek se k experimentům s parním strojem v dopravě už nikdy nevrátil.
Na mechaniku a stroje ale nezanevřel:
založil podnik Strojírny Božek a synové, kde vyráběl například
čerpadla pro vodárny a
vagony pro koněspřežku z Českých Budějovic do Lince. Jeho talent zdědili i synové:
František (1811–1886) navázal na otcovu činnost a převzal po něm i zaměstnání mechanika na pražské polytechnice. Mladší
Romuald (1814–1898) vynalézal a sestavoval dopravní prostředky, časoměrné přístroje, lékařské či hudební nástroje, v roce 1864 se také podílel na přestavbě
pražského orloje. Podle kresby jednoho z Božkových synů v roce 1942
František Rott vytvořil
model slavného parovozu; k vidění je v
Národním technickém muzeu.
V roce 1835 Josef Božek při úpravě staroměstské vodárny nastydl a krátce na to zemřel na zápal plic; je pochován na
Olšanských hřbitovech.