Jiskřivec je zkamenělina dřeva stará až 270 milionů let, která pochází
z období středních třetihor – miocénu. Když strom uhynul, padl do bahna, kam neměl přístup vzduch, takže mezetlel. Pravěké dřevo tak bylo postupně
prostupováno kyselinou křemičitou, která ho impregnovala a uchovala do dnešních časů jako věrný obraz původních stromů. Araukarity neboli
zkamenělé kmeny stromů
je možné najít v celé oblasti
Jestřebích hor v
Kladském pomezí. Lidově se jim říkávalo jiskřivce, protože
když se na vzduchu rozpadaly,
jiskřily v jejich prasklinkách krystalky křemene. Tento geologický fenomén neměl svého času v Evropě obdoby a překonal i obdobná naleziště jinde ve světě. Bohatá naleziště ale zcela zničila bezohledná těžba.
Nedaleko
Radvanic se nachází osada zvaná Paseka a v jejím okolí je les, kterému se říká "
zkamenělý". V minulosti tam bylo obrovské naleziště
araukaritů, ale v průběhu času se v oblasti začalo zkamenělé dřevo těžit ve velkém. Na araukarit proto dnes narazíme už jen vzácně, jeho někdejší přítomnost prozrazují některé díry ve skalách, kde tyto podivuhodné dřeviny spočívaly.
Místní zahrádkáři araukarity sbírají a zdobí jimi své skalky nebo rybníčky, takže kousky zkamenělých kmenů se dají zahlédnout přes plot při procházce obcí. V přírodě je můžete ještě vidět na
Kryštofových kamenech, asi jeden kilometr jihovýchodně od Odolova při zelené turistické značce. Jedná se o
dva zkamenělé stromy prostoupené slepenci. Hojně navštěvovanou památkou jsou také
Čížkovy kameny, skalnatý hřbet, který leží asi pět kilometrů jihovýchodně od
Trutnova nad vesnicí jménem Lhota. Ze všech araukaritů se ve své původní poloze v
červených slepencích zachoval jen jeden poslední několikametrový kmen při úpatí
skály nad Temným dolem.
Ve
Rtyni v Podkrkonoší pak jeden araukarit vítá návštěvníky před
Městským muzeem a několik částí kmenů objevíte také v
náchodském zámeckém parku pod galerií. Traduje se, že největší ze zkamenělých kmenů by měl být v Radvanickém lese stále ukrytý pod zemí. Dvacetimetrový kmen byl poprvé vykopán v roce 1930. Podle pověsti ho ale místní zase zakopali, aby ho nenašli Němci.