Tramping je především svoboda, nezávislost a chuť objevovat, věčná cesta, věčné toulání a věčné hledání. Jeho inspiračními zdroji se staly woodcraft, skauting a americký Divoký západ. Právě ten za první republiky objevili první trampové v údolí
řeky Sázavy: okolní krajina jim prý připomínala krajinu z dobrodružných románů. Protože v osidlování „divokého“
Posázaví jim pomáhala železniční trať, v jízdních řádech zanesená pod číslem 210, dali jí jméno
Posázavský Pacifik. Na čundry a vandry se Pacifikem jezdí dodnes, jen se už bohužel nedá cestovat na střeše, na což vzpomínal třeba herec
Jarda Štercl: „…Před prvním tunelem bylo třeba zastavit a sundat trampy ze střech, aby někdo nepřišel o hlavu.“
Sázavě se mezi trampy dodnes říká
Zlatá řeka: kdysi se tu rýžovalo zlato a známé byly i zlaté doly kolem
Jílového. Podobné trampské přezdívky má i
Vltava (Velká řeka),
Berounka (Stará řeka) a
Kocába (Hadí řeka). Kolem nich záhy začaly vznikat trampské osady, tou historicky první byla
Osada Ztracené naděje – zkráceně
Ztracenka – ve
Svatojánských proudech na
Vltavě nedaleko
Štěchovic. Pojmem z trampského pravěku jsou i
osada Údolí děsu,
osada Askalona a další chaty a sruby, přilepené ke skalám na strmých svazích říčních údolí. Jejich jména Osada Starých kamarádů, Stará Nevada, Arizona, Dakota, Karibu či Toronto voní historií a dávným dobrodružstvím.
Tramping byl, je a bude součástí života řady lidí: vycházejí trampské časopisy, romány a detektivky, zpívají se trampské písničky, konají se festivaly, sleziny, potlachy a nejrůznější akce. Mezi trampy byste našli řadu skvělých hudebníků, malířů, spisovatelů; patřil mezi ně například
Zdeněk Burian nebo
Marko Čermák, jeden z ilustrátorů knížek
Jaroslava Foglara. V
Regionálním muzeu v
Jílovém u Prahy si prohlédnete speciální
expozici Tramping a příroda v jižním okolí Prahy, věnovanou právě
Posázaví a historii trampského hnutí. V neposlední řadě pak k trampování patří také přezdívky anebo
Trapsavec, jedna z nejstarších literárních soutěží České republiky