Modrá hřebenovka (neboli
Blauer Kammweg) spatřila světlo světa roku
1902, přesněji 13. dubna. Ten den se ve
Varnsdorfu sešli zástupci německých horských a turistických spolků, působících tehdy v
severních Čechách a jižní Lužici, s cílem naplánovat co se týče rozsahu téměř monumentální,
jednotně značenou stezku vedoucí přes vrcholové partie
Lužických hor. V tu dobu ještě netušili, do jakých rozměrů se trasa rozroste a jakého se dočkají uznání.
Průběh trasy byl navržen tak, aby procházel
důležitými,
význačnými body v krajině. Původně se vycházelo z
Ještědu, o odtud trasa pokračovala do
Lužických hor. Celá trasa, této části hřebenovky byla zakončena v NP
České Švýcarsko, kde probíhala z
Dolského mlýna, až k cílovému,
Růžovskému vrchu. K projektu se za krátkou dobu (září roku 1903) připojil horský spolek pro
Ještědské a
Jizerské pohoří spolu s Krkonošským spolkem, kteří navrhli
pokračování trasy východním směrem. Z Ještědu přes město
Liberec po jizerskohorském Hlubockém hřebenu směrem do
Tanvaldu a po nejvyšších
Krkonošských partiích, až na samotnou nejvyšší horu České republiky
Sněžku.
V roce
1904 se sloganem
„Z Děčína až do Aše“ včele s jedním ze základních tvůrců Josefem Franzem Brechensbauerem, přidaly krušnohorské spolky a roku 1913 byla stezka protažena až do Blankensteinu nad Sálou.
Krušnohorská část byla vytyčena roku
1905 a to za pomoci a podpory saského krušnohorského spolku. Čítala okolo 290 km a vedla od děčínského
Labe napříč
Krušnými horami až k svahům
Smrčin u
Aše. Postupným přidáváním spolků se začala naplňovat
idea o zpřístupnění téměř všech středoevropských hřebenů od Sárska po Slezsko.
Největší sláva Modré hřebenovky za první republiky
Během období
1. republiky, v době své největší slávy, vedla Modrá hřebenovka od durynského Blankensteinu nad Sálou, přes celé
Krušné hory do
Českosaského Švýcarska a dále přes
Lužické hory,
Ještědský hřbet a
Jizerské hory do
Krkonoš, odkud pokračovala přes
Broumovsko,
Orlické hory a
Kralická Sněžník až na nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku,
Praděd. Zakončela byla v
Krnově. V té době dosahovala délky
přibližně 800 km.
Cesta
v mnoha místech překračovala hranici z jedné strany na druhou, vesměs ovšem sledovala hlavní hraniční horský hřeben.
Slávu stezky dnes znovu objevují členové spolku
Nová hřebenovka, který byl založen v roce 2019.
Moderní Hřebenovka na tradici této stezky
navazuje.