Josef Vavroušek pocházel z
Prahy, kde vystudoval strojní fakultu ČVUT. Mluví se o něm jako o jednom z nejvýznamějších českých vizionárů, který prosazoval udržitelnost a to nejen v Československu, ale v celé Evropě. Ačkoliv byl původním zaměřením technik a systémový analytik, jeho životním posláním byla
ochrana životního prostředí. Zlomovou událostí pro něj byla humanitární cesta do Afriky.
V roce 1968 se jako člen studentské Expedice Lambaréné vydal na
devítiměsíční cestu napříč Afrikou, během níž navštívil 14 zemí. Svědectví o devastaci přírodních zdrojů v Africe, které tam tehdy viděl, mu dalo jasně najevo, jak snadno lze zničit podmínky k životu.
Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce Československé biologické společnosti. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989).
Po
Sametové revoluci se Vavroušek stal
prvním federálním ministrem životního prostředí. Ve své funkci uspořádal první evropskou konferenci o životním prostředí v
Dobříši, která se stala významným milníkem pro českou i evropskou environmentalistiku. Zúčastnilo se jí 31 ministrů životního prostředí ze zemí Evropské hospodářské komise. I když musel Vavroušek po volbách v roce 1992 opustit politiku, zůstal nadále aktivní a zasazoval se o ochranu přírody až do své tragické smrti v roce 1995, kdy zahynul pod lavinou ve slovenských Roháčích spolu se svou dvacetiletou dcerou Petrou.
Na počest Josefa Vavrouška byla v roce 1996 založena
Environmentální cena Josefa Vavrouška, kterou dnes udílí Nadace Partnerství za významné činy v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jeho odkaz nadále inspiruje nové generace, aby se zasazovaly o lepší a udržitelnější budoucnost.