Kostkový cukr vynalezl v
Dačicích roku
1843 Jakub Kryštof Rad, ovšem k tomuto slavnému prvenství ho údajně inspirovala jeho žena Juliana, když se pořezala při sekání homole cukru do prstu a svému choti pak vyčinila, aby vymyslel něco praktičtějšího. Zanedlouho dostala od svého muže dárek – bedničku, v níž bylo uloženo 350 bílých a červených kostek cukru. Vynález
podpořil i Karel Maxmilián Dalberg, který byl spoluvlastníkem dačické rafinerie cukru.
J. K. Rad
zhotovil na výrobu kostek lis a koncem roku 1842 zažádal dvorskou komoru ve Vídni o udělení privilegia k výrobě kostkového cukru v
Dačicích. To mu bylo uděleno 23. ledna 1843. Na podzim roku 1843 začali v dačické rafinerii vyrábět
kostkový cukr i pro trh. Poprvé se objevil také
ve Vídni pod názvem „čajový cukr." Balíček obsahující 250 kostek vážil jednu libru (asi 0,5 kg) a připomínal bedničku s čínským čajem. Byl opatřen původními etiketami, na kterých byl obrázek budov dačické rafinerie a
prodával se za 50 krejcarů. Patent na výrobu kostek záhy zakoupilo Prusko, Sasko, Bavorsko, Švýcarsko a Anglie. Zdokonalenou formu Radova vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes.
Sladký vynález má dnes v městečku také expozici v místním muzeu a pamětní desku na domě ředitele cukrovaru Jakuba Kryštova Rada, jehož praktický vynález se rychle rozšířil a dosud se používá po celém světě.