Armilární sféra
představuje zjednodušený model nebe. Nebeská koule není plná jako u glóbu, ale
tvoří ji několik kružnic, které se mohou
otáčet a demonstrovat polohu a pohyb nebeských těles. Sloužila jednak jako demonstrační pomůcka při výuce, ale i jako pozorovací a měřicí přístroj.
Sféra je
geocentrického typu – kolem Země ve středu se otáčejí tři systémy. Vně je umístěn hvězdný systém tvořený nebeskými kružnicemi s pozicemi osmi jasných hvězd. Další systém je sluneční a skládá se z pásu ekliptiky, dvou prstenců a obrazu Slunce. Vnitřní systém je měsíční a tvoří ho tři navzájem kolmé kruhy. Na
zemském glóbu průměru 38 mm je vyryt
kartografický obraz Země, který odpovídá znalostem doby poloviny 16. století. Americký kontinent obsahuje poznámku terra incognita (země neznámá), obraz Austrálie chybí, protože byla postupně objevena až v 17. a 18. století. Armilární sféra je uložena v
podstavci s kruhovou deskou a kompasem a stojí na třech nožkách tvarovaných jako
lví tlapy. Sféra není signována, ale svým mistrovským provedením připomíná práci přední renesanční dílny. Patří mezi nejlepší exponáty astronomické sbírky
Národního technického muzea.
Byla symbolickým
předmětem astronomie a pro svůj elegantní vzhled se objevovala na titulních stránkách astronomických spisů, atlasů a tabulek. Téměř
žádná přední knihovna minulosti se nemohla obejít bez armilární sféry. Renesanční vědci a významné osobnosti se nechávali portrétovat s armilární sférou, což mělo představovat jejich moudrost.
Armillum znamená náramek
Její název vychází z latinských slov,
armilla znamená
náramek nebo kruh a
sphaera označuje
nebeskou báň. Z toho vyplývá podstata přístroje, nebeská koule není plná jako u glóbu, ale tvoří ji několik kružnic:
rovník, dva kolury,
obratníky Raka a Kozoroha a
dva polární kruhy. Pás ekliptiky, jako zdánlivá dráha Slunce na obloze, spojuje obratníky a přetíná rovník. Na ekliptice je vyznačeno
dvanáct znamení zvířetníku. Nezbytnou součástí armilárních sfér jsou
modely Země, Slunce a Měsíce nebo dalších planet. Některé sféry mají na prstencích vyneseny polohy několika hvězd.
Armilární sféry byly nejprve konstruovány podle
geocentrické ptolemaiovské teorie. Učenci v době antiky věřili, že se Měsíc, Slunce, ostatní planety a hvězdy pohybují kolem Země umístěné ve středu planetární soustavy. V
16. století popsal
Koperník nové uspořádání heliocentrického systému a vložil do jeho středu
Slunce. Od té doby do 19. století se střetávaly obě hlavní teorie planetárního systému a tak se konstruovaly oba typy sfér současně.
Armilární sféra pochází ze starověku, za jejího autora je považován
Eratosthenés ve 3. století př. n. l. Řekové ji používali při výuce, ve větší a přesnější podobě ji měl Ptolemaios jako pozorovací a měřicí přístroj. V době renesance vzbuzovala tato astronomická pomůcka velký zájem.
Pozorování s ní obnovil v 16. století Tychon Brahe, jehož největší armilla měřila téměř tři metry. Dnes jsou armilární sféry ozdobou muzejních sbírek a jejich repliky zdobí veřejná prostranství.