První pokus s kyvadlem Foucault provedl roku 1851 v budově pařížské hvězdárny, o několik týdnů později pak bylo kyvadlo instalováno v Pantheonu, aby se na experiment mohla podívat veřejnost. Jak vysvětlují odborníci z
Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v
Praze, otáčející se Země není inerciální soustavou, a proto na pohybující se kyvadlo působí takzvaná Coriolisova síla. Rovina jeho kyvu se tak vzhledem k Zemi stáčí, takže hrot na konci kyvadla, který do písku zaznamenává dráhu jeho pohybu, opisuje pravidelný tvar, připomínající květinu.
Přestože na první pohled
kyvadlo vypadá jednoduše, jeho
konstrukce je velmi náročná. I malá nepřesnost může způsobit odchylky, navíc zařízení brzdí odpor vzduchu. V České republice je nejznámější
Foucaultovo kyvadlo, zavěšené od roku 1906 v barokní rotundě v
Květné zahradě v
Kroměříži. Další Foucaultova kyvadla jsou k vidění například v
Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové, na
Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v
Olomouci a na několika gymnáziích. V
Praze jsou Foucaultova kyvadla například v budově
Českého vysokého učení technického na
Karlově náměstí, ve
vodárenské věži na Letné anebo v budově
Matematicko-fyzikální fakulty v ulici Ke Karlovu. Tam jde o historický exponát, ovšem přes veškerou snahu se nepodařilo vypátrat jeho původ. Patrně pochází z přelomu 19. a 20. století a je tak starší než kyvadlo v Kroměříži.