Výlet kolem Schwarzenberského plavebního kanálu na nejvyšší horu Šumavy

Výlet začněte plánovat nad mapou, bude se vám hodit. Víc než padesát kilometrů dlouhý Schwarzenberský kanál, který od roku 1793 až do roku 1962 sloužil k plavení dřeva ze Šumavy, začíná v blízkosti státních hranic u bývalé Rosenauerovy nádrže nedaleko Nového Údolí v nadmořské výšce 916 m. Vede přes Jelení vrchy, kroutí se úbočím kopců nad Novou Pecí a poblíž Zvonkové opouští české území. Zhruba po devíti kilometrech se k nám ale vrací u hradu Vítkův Hrádek, aby vzápětí v sedle pod Růžovým vrchem v nadmořské výšce 790 m překonal rozvodí Černého a Severního moře a na svém konci vyústil do říčky Světlá.
 

Výlet od Nového Údolí přes Třístoličník a Plechý

Tento výlet se dá se doporučit jen zdatným pěším turistům, kterým nebude vadit denní porce téměř čtyřiceti kilometrů s převýšením několika set metrů. Na každý pád si v Novém Údolí prohlédněte malé železniční muzeum s nejkratší mezinárodní železniční tratí na světě a také památník železné opony. Hned na začátku výletu vás čeká více než tři a půl kilometru dlouhá cesta do kopce k začátku plavebního kanálu u bývalé Rosenauerovy nádrže, dnes už bohužel s protrženou hrází, a pak další tři kilometry strmého stoupání, tentokrát však s převýšením téměř čtyři sta metrů. Po jejich zdolání máte to nejhorší za sebou a stanete na vrcholu Třístoličník (1 302 m). Dávná legenda vypráví, že právě tady, kde se setkávaly hranice Čech, Německa a Rakouska stávaly tři kamenné trůny, na nichž sedávala česká, německá a rakouská knížata, každý ve své vlastní zemi. Tomu odpovídá také německý název Dreisesselberg.

Dnešní hranice tří států – České republiky, Německa a Rakouska – se stýkají jen kousek odtud, v místě pod Trojmeznou horou (1 321 m) zvaném Trojmezí. Vrcholek Trojmezné hory tvoří rozlehlý skalnatý labyrint s navazujícím žulovým kamenným mořem; z Třístoličníku sem přes Vysoký hřeben vede pohodlná turistická stezka. Odtud budete pokračovat přes Rakouskou louku, nejvýše položené rašeliniště na Šumavě na nejvyšší vrchol české strany Šumavy Plechý (1 378 m). Z vrcholové stezky plné nádherných výhledů odbočíte po žluté turistické značce a sestoupáte Jezerní stěnou ke Stifterově pomníku nad Plešným jezerem a dál až k jezeru po zážitkové stezce Duch pralesa. Od jezera se po zelené značce vrátíte ke Schwarzenberskému kanálu a podél něj dojdete po pohodlné cestě zpět k Rosenauerově nádrži a do Nového Údolí. Věčná škoda, že neumíme v batůžcích nosit složené bicykly, protože od Plešného jezera až do Nového Údolí byste si mohli dlouhé putování bez problémů zkrátit jízdou na kole!
 

Schwarzenberský kanál u Jeleních vrchů

Pokud se na dlouhé putování Šumavou pěšky necítíte anebo cestujete s dětmi, můžete dojet až na Jelení vrchy, buď vlakem a autobusem s přesedáním na železniční stanici Nová Pec anebo autem. Ve staré fořtovně přímo u cesty lemující plavební kanál si prohlédnete zajímavou expozici, věnovanou jeho historii, a pak už se můžete vydat pěšky nebo na kolech přímo na průzkum v terénu.

Pár kroků odtud leží zřejmě nejatraktivnější místo Schwarzenberského kanálu, 419 metrů dlouhý tunel s ozdobnými portály, jímž kanál provrtává masiv Plešivce. Tunel je 2,6 m široký, 2,8 m vysoký a s výjimkou několika prvních metrů není přístupný. Dolní portál je u parkoviště na Jeleních vrších, k hornímu portálu vede modrá turistická značka. Můžete se také vydat alespoň na krátké putování po Medvědí stezce ke kameni, který připomíná zastřelení posledního šumavského medvěda, a když zdoláte přibližně čtyři kilometry a necelých dvě stě výškových metrů, dostanete se po značené stezce i k Plešnému jezeru a k jednomu z proslulých šumavských kamenných moří. Cílová odměna? Jednoduchá, zpátky na Jelení vrchy to bude už jenom z kopce nebo po rovině.
 

Starý a nový kanál a kaplička

Od Nového Údolí přes Jelení vrchy až do Zvonkové lemuje kanál pohodlná a široká cesta, která přímo svádí k dlouhým výletům na kole. Pokud vás netlačí čas nebo děti, vydejte se z Jeleních vrchů po proudu kanálu alespoň pár kilometrů k místu, kde do plavebního kanálu ústí Jezerní potok. Jednoduchá Rosenauerova kaple připomíná, že právě tady končila první etapa stavby kanálu; hlavním zdrojem vody bylo právě Plešné jezero a voda, kterou z něj přiváděl Jezerní potok. Rosenauer se zhruba tisíci dělníky tuto část budoval v letech 1789-1793. Pod Třístoličník byl kanál prodloužen až po vytěžení lesů v okolí; nová část se stavěla až v letech 1821–1822. Některé části kanálu se přestaly užívat už koncem 19. století, ovšem například Želnavský smyk, který spojil kanál s Vltavou a vedl k železničnímu překladišti u Nové Pece, sloužil až do roku 1962.