Obchodník nechtěl prozradit, oč přesně se jedná; uvedl pouze, že věc nemá přímou souvislost s československou státností ani historií země. Československým úřadům se obchod vcelku zamlouval, dolary byly v té době silně nedostatkové zboží, ale někoho napadlo, že by předmět mohl pocházet z trestné činnosti – a tak se k celé věci dostali kriminalisté. Dobrodružný příběh s detektivně-špionážní zápletkou se rozjel na plné obrátky.
Jděte tam, nevíme kam…
Úkol pro kriminálku zněl jako z pohádky: jděte tam, nevíme kam, hledejte něco, nevíme co. Vědělo se jen, že jde o předmět nedozírné historické hodnoty ze 13. století, ukrytý na konci druhé světové války, a že československé úřady o jeho existenci vůbec netuší. Víceméně náhodou padla zmínka, že ono místo leží přibližně 100 až 150 kilometrů od Norimberku, a že k vyzvednutí zmíněné památky nebude potřeba žádná speciální technika.
Víc už obchodník prozradit nechtěl, a tak se kriminalisté na základě několika chatrných indicií pustili do práce. Do map zabodli kružítko, opsali okruh 100 až 150 kilometrů od Norimberku, a zúžili okruh pátrání na okresy
Plzeň,
Klatovy,
Cheb,
Domažlice,
Karlovy Vary a
Tachov. Zaměřili se především na
hrady,
zámky a
kláštery – předmět s vysokou hodnotou zkrátka musel vlastnit někdo, kdo na něj měl. V hledáčku se ocitly tři rody:
Beaufort-Spontin,
Mensdorff-Pouilly a
Metternichové, ale zdálo se, že nikomu nic nechybí.
Prohledávání
hradu a zámku Bečov nad Teplou přišlo na řadu 4. listopadu 1985. Když se kastelán se při rozhovoru zmínil, že před několika lety zahlédl na zámku zetě posledního majitele, kriminalisté zpozorněli a jejich podezření vzápětí potvrdila pasová kontrola: muž si zjevně ověřil, že věc je stále na původním místě.
Zlatá horečka na Bečově
Kriminalisté s detektorem kovu usilovně prohledávali hradní pozemky i starou část hradu; soustředili se zejména na široké zdi, zazděná okna a další podezřelá místa. V gotické kapli přístroj opakovaně hlásil „cosi“ pod podlahou, přímo v místě pod rozbitými prkny. Se značně nedůvěřivým svolením kastelána a památkářů pak kriminalisté rozebrali podlahu, odstranili suť – a před jejich očima se zalesklo zlato. 5. listopadu 1985 tak byl
relikviář svatého Maura opět na světě.
Pod podlahou hradní kaple, kam jej na sklonku druhé světové války ukryli Beaufort-Spontinové, si vzácný předmět pobyl dlouhých čtyřicet let. Památka byla rozebrána, důkladně očištěna a opravena a od roku 2002 je jí na
hradě a zámku v Bečově nad Teplou věnována samostatná prohlídková trasa.
Relikviář v nové expozici
I když jste třeba
relikviář svatého Maura viděli už někdy dřív, neváhejte a přijeďte se podívat znovu. Expozice v Pluhovském paláci je totiž sestavená jinak, nově a zábavně, a příběh vzácné památky odkrývá ve všech souvislostech. Předmět, který je po
korunovačních klenotech českých králů považovaný za druhý nejcennější umělecký předmět v České republice, za sebou má dobrodružný osud řady ztracených a znovuobjevených pokladů. Součástí prohlídky je výprava po stopách detektivů, napínavé pátrání po neznámé „starožitnosti“ mimořádné hodnoty, a hlavně pečlivě zdokumentovaná práce restaurátorů. Do jejich rukou se relikviář dostal po 40 letech ve vlhké zemi, čtyřech měsících v bankovním sejfu a pěti letech v depozitářích. Vrcholem je samozřejmě prohlídka originálu románského relikviáře, který si můžete prohlédnout pohodlně ze všech stran. Nevšední zážitek nabízí také
vyhlídková terasa, která vznikla už v 19. století na vrcholku bergiftu.
Procházka po Bečově
Když z hradního a zámeckého areálu vyjdete na náměstí, můžete se zastavit v některé z restaurací nebo cukráren (
Penzion a restaurace U Zámku,
Penzion a restaurace Hradní bašta,
Kavárna a palačinkárna Mlsný medvěd). Jen o pár kroků dál v budově pod
kostelem sv. Jiří objevíte dvě zajímavá muzea,
Rodinné muzeum žehlení a praní s expozicí kasiček
Muzeum historických motocyklů a hraček. K vidění je například věrohodně provedený dřevěný model pekla, který prý přivádí do stavu zamlklosti i hodně zlobivé děti.
Když po Nádražní ulici sejdete k
říčce Teplé a ještě před mostem odbočíte doleva do Tovární ulice, po necelém kilometru dojdete k
Bečovské botanické zahradě. V roce 1918 na jižním okraji městečka založil poslední majitel panství
Jindřich Beaufort-Spontin s manželkou Marií, protože na strmých skalních svazích kolem
hradu pro zahradu nebylo vhodné místo. Zahradě se říkalo
Druhé Průhonice: Mariin otec totiž byl hrabě
Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, zakladatel
Průhonického parku. S poválečným odchodem Beaufort-Spontinů ale veškerá péče ze dne na den skončila a zahrada zpustla. Před několika lety se obnovy zdevastovaného a zapomenutého kulturního dědictví ujali dobrovolníci ze základní organizace ČSOP Berkut. Zahrada je otevřená denně celý rok, pro děti tu je pískoviště, prolézačky, dětské hřiště a minilanovka, pro starší pak i lezecká stěna a lodičky. V hlavní sezoně dokonce můžete vyzkoušet
první českou bioferratu, skalní stezku věnovanou skalní vegetaci.