Svatováclavskou korunu nechal v letech 1345 až 1346
zhotovit Karel IV. ke své korunovaci českým králem, což ji dělá čtvrtou nejstarší v Evropě. Ostatní předměty se staly součástí později.
Koruna, žezlo a jablko jsou trvale uloženy v korunní komoře v
chrámu sv. Víta, roucho je uchováváno ve speciálním klimatizovaném depozitáři ve Sbírkách
Pražského hradu. Kříž a meč jsou vystaveny ve stálé
expozici Svatovítského pokladu na II. nádvoří.
Korunní komora v chrámu
sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez nadsázky nejnepřístupnější místo na
Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít
sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda
Senátu, děkan Metropolitní kapituly u
sv. Víta a primátor hlavního města
Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce
1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do
Prahy. Byly uloženy v
chrámu sv. Víta na
Hradě, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Vyhrazena jim byla zvláštní skříň, opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů. I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se udržela.
Kopie korunovačních klenotů je možné shlédnout ve
stále expozici Příběh Pražského hradu.
Svatováclavská koruna
Svatováclavská koruna – klenot zhotovený ze
zlata vysoké ryzosti (21 – 22 karátů), zdobený drahými kameny a perlami – je v korunovačním souboru nejstarší. Váží téměř dva a půl kilogramu, i s křížkem je
vysoká 19 cm, v průměru má rovněž 19 cm a každý ze čtyř dílů čelenky měří 14,5 cm. Ke své korunovaci v roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV., poté ji věnoval prvnímu patronu země sv. Václavovi a zanechal ji, jako
korunu státní, ke korunovaci dalších českých králů, svých nástupců na českém trůně. Snad až do konce svého života (1378) ji však nechával upravovat a doplňovat
nejvzácnějšími drahými kameny, jež se mu podařilo získat. A tak se koruna vyvíjela do své konečné současné podoby.
Má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Díly jsou nahoře propojeny dvěma oblouky, na nichž jsou připevněny ozdoby staršího šperku (čelenky nebo pásu). Na vrcholu koruny, kde se oblouky kříží, je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí. Na koruně je celkem
19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.
Královské jablko
Zlaté královské jablko a žezlo, které jsou dnes nedílnou součástí Českých korunovačních klenotů, vznikly v době mnohem pozdější než Svatováclavská koruna. Jejich vznik se datuje do první
poloviny 16. století, nejspíš do doby
Ferdinanda I., korunovaného roku 1527 českým králem, 1531 římským králem a 1556 císařem.
Jablko, zhotovené ze
zlata vysoké ryzosti (18 karátů), váží 780 gramů a je vysoké 22 cm. Sestává ze dvou zploštělých polokoulí spojených ozdobným prstencem a završených poměrně velkým křížkem. Na kruhu pod křížem je nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). V bohaté ornamentální výzdobě jablka dominují
drahé kameny a perly, půvabným detailem jsou drobné
postavičky šesti sfing, které tvoří podnož kříže. Barevný souzvuk šperku tvoří zlato, červené spinely a modré safíry.
Plochu obou hemisfér pokrývá tepaný reliéf s figurálními výjevy, které se svými tématy váží ke korunovaci. Na horní polokouli jsou scény
Pomazání Davida na krále a Zápas
Davida s Goliášem, na dolní polokouli výjevy z Geneze, znázorňující Adama klečícího před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a
Stvořitele varujícího Adama a Evu před stromem poznání.
Královské žezlo
Žezlo, zhotovené ze zlata
téže ryzosti jako jablko, je
67 cm dlouhé a
váží 1013 gramů. V souboru Českých korunovačních klenotů nahradilo žezlo z doby Karla IV. Je zdobeno čtyřmi
safíry, pěti
spinely a šedesáti dvěma
perlami. Sestává z několika rozdílně tvarovaných částí spojených prstenci, v místě rukojeti zvýrazněnými řadou perel. Celou plochu všech dílů pokrývá jemně cizelovaný dekor s převládajícím motivem vinných úponků, lístků, květů nebo akantů. Některé partie jsou navíc pokryty pestře barevnými emaily. Výpravná hlavice žezla je vytvořena na způsob jakéhosi květu esovitými stvoly s jemnými akanty, z nichž vyrůstají drahé kameny a perly.
Korunovační plášť
Korunovační plášť, uchovávaný na
Pražském hradě, je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny zvané
zlatohlav. Vzor látky tvoří
hedvábná nit obtočená plochým zlatým drátkem (dracoun). Plášť je polokruhový, bez rukávů, vzadu prodloužený do vlečky. Je 312 cm široký, od krčního výstřihu do konce vlečky
236 cm dlouhý. Po celém obvodu je
lemován hermelínem – zimní bílou kožešinou hranostaje – pro svou vzácnost mnohdy považovaným za kožešinu králů. Badatelům se ho podařilo přesněji zařadit do
počátku 17. století, nejspíš do doby
Ferdinanda II. Korunován byl českým králem roku 1617, a jak psáno, byl prý oděn "ve zlatohlavém plášti".
Posledním králem, který byl v českém korunovačním rouchu oděn, byl
Ferdinand V. při korunovaci českým králem v roce
1836. Od té doby má korunovační roucho význam pouze historický a uměleckohistorický. Završuje však unikátní řadu panovnických oděvů a jejich fragmentů, která se na
Pražském hradě od 10. století dochovala.