Chráněná krajinná oblast
Žďárské vrchy není jen zeleným srdcem
kraje Vysočina, ale také jednou z posledních oblastí klidné a čisté
přírody v celém Česku. Skoro polovinu její rozlohy tvoří lesy, ve vesnicích se dochovaly chalupy s typickými prvky horácké lidové architektury. S obytňákem si Žďárské vrchy vychutnejte v klidu a nejlépe ve stylu
Slow Travel, tedy pomalého cestování. Vyberte si na
Kudy z nudy to, co vás opravdu baví, snažte se strávit delší dobu na jednom místě a lépe poznat krajinu, místní kulturu i místa, která učarovala už mnohým před vámi.
Vysočina si to rozhodně zaslouží!
Dům přírody Žďárských vrchů v Krátké
Co toulkám
Vysočinou nesluší, to jsou striktní časové harmonogramy a pevné časy prohlídek. Jde tu spíš o poznávání místní
kultury, zvyků,
přírody a
gastronomie. Vaše seznámení se
Žďárskými vrchy proto může začít v místě přímo k tomu určeném: v
Domě přírody Žďárských vrchů. Sídlí v historickém statku z druhé poloviny 19. století, oceněném jako
Stavba Vysočiny 2020. Vesnička si díky své velikosti uchovala původní ráz a byla vyhlášena
Vesnickou památkovou rezervací. Moderní expozice, která představuje krajinu v obdobích před příchodem člověka, během středověké kolonizace, rozvoje místního průmyslu, kolektivizace nebo v budoucnosti, pobaví dospělé i děti. Navíc tu určitě objevíte spousty tipů pro další výlety.
Na skály Žďárských vrchů a vyhlídku z Devíti skal
Místní si váží přírody, a proto podporují
šetrnou turistiku. Už do Krátké proto můžete
přijít pěšky nebo
přijet na kole, a auta nechat třeba na
Třech studních či v
Novém Městě na Moravě. Tak můžete snadno navštívit jednu z místních kuriozit:
Japonskou zahradu ve Sněžném. Od
Domu přírody leží jen dva a půl kilometru daleko, u zahrady ve
Sněžném ale s obytňákem zaparkujete jen těžko.
Pokud pojedete karavanem anebo dokonce s přívěsem, vhodné místo k zastavení je kousek za
Sněžným u
pomníku hranice CHKO Žďárské vrchy (GPS 49.6548181N, 16.1176097E), což je místo doporučené také v osvědčené
aplikaci Park4night. Další prostor k zaparkování stejná aplikace doporučuje v
Milovech u rybníka (GPS 49.6676161N, 16.0934811E). Odtud můžete vyrazit na
pěší výlet po skalách
Žďárských vrchů: po zelené značce na
Dráteničky a Drátenickou skálu, pak po červené na
Malinskou skálu a přes
Lisovskou skálu na
rozcestí Devět skal. Poslední úsek na
Devět skal vede po žluté. Nemusíte mít obavy, cesta je mírná, i když stále stoupá. Na vrcholu
Devíti skal si vychutnáte nádherný výhled do okolní krajiny. Po modré pak můžete sejít do
Křižánek, vesnické památkové rezervace, která je s celkem pětačtyřiceti kulturními památkami největší svého druhu na
Vysočině.
K autu do Milov se můžete vrátit po lesních cestách anebo třeba využít člena posádky, kterému se na výlet do lesů a na skály nechtělo a kdo vás pak může v Křižánkách vyzvednout při další cestě.
Železné hory a cesta k Oběšenému a Panenkám
Podobně jako nedaleké
město Svratka se i
Křižánky rozkládají na obou stranách
řeky Svratky a jsou tak rozdělené historickou zemskou hranicí na českou a moravskou část. Svratka byla oblíbeným místem řady umělců a známých osobností, místní kuriozitou je
kašna se sochou houbaře.
Další kuriozita se řadí k
neobjeveným místům, a dokonce na ni nevedou ani žádné značené cesty: severně od Svratky se tyčí
kopec U oběšeného. Má nadmořskou výškou 738 metrů a je tak nejvyšším vrcholem
Železných hor. Místní název o oběšencích ovšem nemluví, vrcholku se říká něžně
Na Panenkách. Když půjdete z kopce ještě o kousek dál k severozápadu, dojdete k
prameni řeky Chrudimky. Respektive jednomu z pramenů: řeka se rodí na třech prameništích, u Dědové, na mokřadlech za Kameničkami a nad Filipovem. Zdrobnělina trochu klame: tahle říčka měří více než sto kilometrů, a když se po té stovce vlévá do
Labe v
Pardubicích u
Gočárových mlýnů, už je to docela velká řeka.
Nejromantičtější kousek cesty: U nás v Kameničkách
Jak se stal z
Kameniček ráj malířů? Vlastně jednoduše: v druhé polovině 19. století tu působil
kněz Josef Pardus. Život obětavého a vzdělaného faráře inspiroval
spisovatele K. V. Raise a jeho
román Západ – a když knihu četl impresionistický
malíř Antonín Slavíček (1870–1910), chtěl popisovanou krajinu poznat na vlastní oči. V dubnu 1903 Raise požádal, aby mu v Kameničkách obstaral ubytování. Rais mu vyhověl a zprostředkoval mu pronájem výměnku na
Volákově gruntu č. 11. Slavíček pak v dopise příteli popsal své první dojmy:
„…Viděl jsem chudé kraje za Hlinskem. Všechno jaksi zakrslé, v sebe schoulené, chudé, úžasně chudé. A nad tím vším nebe, jako by smiřovalo tu chudobu a tu bídu a chudobu těch tkalců v nepatrných baráčcích. Viděl jsem, jak ti lidé namísto potahů sami orají těžkou kamenitou půdu. Tam jsou dojmy, které člověku stahují srdce.“ V dalších letech Slavíček namaloval asi sedmdesát obrazů, z nichž ten nejslavnější jménem
U nás v Kameničkách má ve sbírkách
Národní galerie v Praze. I když si okolní rajina zachovala jistý „slavíčkovský“ styl, nová zástavba Kameničky samozřejmě změnila. Zátiší s rybníkem a několika stromy kousek od Volákova gruntu ale existuje dodnes, tu a tam dokonce najdete i starou roubenku.
Umělecká kolonie v Kameničkách
Za Slavíčkem, který si dle svých slov jezdíval do
Kameniček „zamalovat sněhy a větry“, přijížděli na návštěvu jeho známí. Byli tu malíři
Bohuslav Dvořák zvaný Baťka,
Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, rodina profesora
Dr. Jaroslava Golla anebo profesor
Emanuel Tilsch s chotí, spisovatelkou
Annou Marií Tilschovou. Všichni se scházeli v
hospůdce zvané V malé chýši s ochotnou hostinskou zvanou
babička Polanských. V Kameničkách tak vznikla celá malířská kolonie, kam později jezdili další malíři, například
Rudolf Kremlička, Gustav Macoun a další. Na místní faře, kde většina umělců bydlela, si můžete prohlédnout
Galerii Antonína Slavíčka. Vévodí jí
originální divadelní opona, kterou slavný malíř namaloval pro místní ochotníky.
Vy se můžete vypravit pěšky na
Volákův kopec, který je na slavném obraze vidět v pozadí. Na mapách je označený jako
Vojtěchův, otvírají se z něj pěkné výhledy na hřbety
Žákovy hory, Devět skal i hřebeny
Šindelného a
Kamenného vrchu.
Masopust, Betlém a Veselý Kopec
Kameničky leží pouhých šest kilometrů od
Hlinska, kde se můžete projít
památkovou rezervací Betlém a navštívit
Expozici masopustních masek a obchůzek z Hlinecka. Ty byly pro svou jedinečnost zapsány na
Seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Malá expozice je pozvánkou do několika vesnic, kde se tradice udržela dodnes – do
Studnice, Vortové, Blatna, Hamrů anebo na
Veselý Kopec. Skanzen lidové architektury leží kousek za
Hlinskem a na parkovišti před ním můžete za poplatek přenocovat.