ÚvodCo chcete dělat?PamátkyDolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou – místo odpočinku posledního českého upíra
Památky

Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou – místo odpočinku posledního českého upíra

Nedaleko žďárského kláštera se nachází barokní Dolní hřbitov, který vybudoval stavitel Jan Blažej Santini Aichel ve spolupráci s opatem Vejmluvou. Byl postaven podle kabalistických symbolů do tvaru lebky. Byl na něm pochován Alois Ulrich, který je označován za posledního čekého upíra.

Tzv. Dolní hřbitov je jednou z prvních staveb, kterou pro žďárský klášter, konkrétně opata Václava Vejmluvu, realizoval Jan Blažej Santini – Aichl. Stavba hřbitova byla vyvolána reálnou hrozbou morové epidemie začátkem 18. století, která se ovšem žďárskému panství nakonec vyhnula. Hřbitov byl postaven nedaleko kláštera (dnes zámku) a má tři eliptické kaple. Trojúhelníkový půdorys měl symbolizovat Nejsvětější Trojici. Symbolika Nejsvětější Trojice jako trojúhelníku s vševidoucím božím okem uprostřed je vyjádřena trojicí kaplí, jejich trojitými arkádami, trojím dělením spojovacích zdí, trojúhelníkovým podstavcem sochy anděla. Celkový půdorys hřbitova připomíná tvarem lidskou lebku.

Za opata Henneta byla tato symbolika porušena přístavbou čtvrté vstupní kaple. Socha anděla Posledního soudu od Řehoře Thényho byla doplněna roku 1729. Zobrazuje anděla, který svolává mrtvé k poslednímu soudu. V roce 1755 došlo z podnětu opata Bernarda Henneta k přístavbě čtvrté kaple na místě vstupní brány a tím k porušení původní koncepce architektury. V areálu hřbitova jsou uloženy také originály soch z nedalekého barokního mostu přes Stržský potok.


Nemrtvý správce Ulrych alias poslední upír

Pochybujete o existenci nemrtvých? V záznamech žďárské i jihlavské kroniky se nachází záznam o podivuhodném protivampyrskému zásahu, který se odehrál v 19. století. Tehdy se stal správcem žďárského zámeckého velkostatku Alois Ulrich. Ke svým poddaným se choval velmi krutě a ti se ho báli. Dne 22.2. 1817 Ulrich zemřel ve věku 60 let a mnoho lidí si oddychlo, že budou mít konečně klid. To ovšem netušili, že se ho jen tak nezbaví. Psychopatický správce totiž terorizoval své okolí i po smrti. Když jeho řádění překročilo únosnou mez, byl povolán jihlavský kat, odborník na takové případy.

Ten přikázal hrobaři, aby hrob i rakev otevřel a k úžasu všech v nich našel tělo, které jako by v hrobě pouze odpočívalo – neneslo žádné známky zkázy. Kat oslovil Ulricha jménem a ten otevřel oči a zvolna se posadil. Poslední šanci dal nemrtvému kněz, který se pokusil s ním promluvit. Vlídná domluva však nepřinesla ovoce a Ulrich se všemu jen vysmíval. Kněz zhrzeně odešel a kat nasadil tvrdší laťku. Na řadu přišlo předčítání ze staré knihy, ale když dočítal, mrtvý se začal stavět na nohy. Byl však sražen zpět do hrobu, kam přiskočil i kat se svou další pomůckou – ostrým rýčem. Tímto nástrojem usekl Ulrichovi hlavu a ke všeobecnému překvapení z rány vytryskla čerstvá krev. Zkušený kat nasypal Ulrichovi do úst a všech ran talíř máku a pomocným pacholkům nařídil, aby tělo zasypali nehašeným vápnem. Rakev poté byla důkladně uzamčena a také Ulrichův duch se nikdy více neobjevil.
 

Hřbitov podle symbolu kabaly

Jak je ale možné, aby mrtvý živořil i po smrti a doslova sršel energií? Někteří záhadologové se domnívají, že by se to dalo vysvětlit mimořádnou architektonickou koncepcí hřbitova, na které se podíleli dva velcí znalci kabaly – Giovanni Santini Aichl a žďárský opat Vejmluva. Stavba dolního hřbitova je založena na půdorysu trojúhelníku – symbolu nejsvětější Trojice. Půdorys kostela představuje shora lidskou lebku. Dohromady jde o kabalistický symbol úplnosti, vítězství života nad smrtí. Uprostřed původní části hřbitova stojí socha anděla, který pozounem svolává mrtvé k poslednímu soudu. V roce 1755 bohužel došlo k rozšíření hřbitova, které narušilo původní symboliku.

Aktuality