Snad žádná umělecká činnost se nezapsala tak hluboce do podoby českých zemí jako
barokní stavitelství. Díla jeho stavitelů obohacují podobu našich měst a vesnic a dávají krajině
Moravy a
Čech originální rytmus a harmonii. Mezi osobnosti, které výrazně překročily horizont své doby patří nesmazatelně architekt
Jan Santini Aichel.
Santini Aichel (1677 – 1723) se narodil
s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý. Vyrostl na
Starém Městě, ale jeho
handicap mu bránil úspěšně pokračovat v
otcově kariéře. Nemohl po něm převzít kamenickou dílnu, kamenictví se přesto
vyučil a studoval také
malířství, kterému se ale později nevěnoval. Předpokládá se, že významný architekt
Jean Baptista Mathey přijal Santiniho
do učení. U Matheye získal mladý Santini nepochybně smysl pro perfektnost řádových architektonických forem i kompozičních sestav, poučení o aktuálním vývoji římské tvorby a nepochybně i touhu po přímé italské umělecké zkušenosti. Po vyučení se tak okolo roku
1696 vydal sbírat zkušenosti tehdy na obvyklou
tovaryšskou cestu, která jej zavedal do Itálie. Tam se seznámil s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za "blázna".
Mimořádně intelektuálně zdatný Santini dokázal hluboce pochopit Borrominiho a rozhodl se jej svou genialitou následovat. V Itálii také přidal do svého jména otcovo jméno – Santini.
V roce
1700 už Santini
samostatně stavěl a projektoval. V roce 1700, tedy v pouhých 23 letech získal tento stavitel svou první zakázku. Opat W. Lochner jej pověřil vedením stavby konventu cisterciáckého
kláštera ve Zbraslavi. Získal práci i na Hradčanech, kam se za prací také přestěhoval – bydlel v jednom z
malých domků za Jelením příkopem. Ve své činnosti
navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Roku 1707 se oženil a měl s manžellkou čtyři děti. Postupně však zemřely jak děti, tak i manželka, zůstala mu jen dcera Anna Veronika. Santini se podruhé
oženil s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. S Antonií měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rochuse
Santinimu se v profesní rovině dařilo. V roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil. Pro porovnání – jeho otec vlastnil dům oceněný na „pouhých“ 260 zlatých, a to byl uznávaný kamenický mistr.
Mistr Jan Blažej Santini Aichel ve svých projektech geniálně spojoval znalosti matematiky, geometrie, numerologie i katolické symboly. Za
23 let plodného projektantského působení navrhl téměř
stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. Prokázal vytříbený cit pro začlenění staveb do krajiny a vytvářel prostory s vynikající akustikou a mimořádnou
světelnou charakteristikou. Zemřel 7. prosince 1723.