Dva domovy Aloise Jiráska
Jeho díla známe ze školy a řadu z nich jsme museli louskat v povinné četbě. Od
Starých pověstí českých a převyprávěného cestopisu Václava Šaška z Bířkova
Z Čech až na konec světa přes husitské romány až po
Psohlavce a
F. L. Věka. Méně známé jsou knihy z doby pobělohorské, třeba
Skály a
Skaláci, pro něž čerpal inspiraci v rodném kraji. Víte, kde to bylo?
Krajem, kde byl Jirásek „doma“, byly
severní výběžky Orlických hor a okolí tří měst,
Náchoda,
Police nad Metují a
Hronova, kde se roku 1851 narodil jako čtvrté z osmi dětí
v rodině rolníka a pekaře. Studoval nejprve na německém piaristickém gymnáziu v
Broumově, posléze na českém v
Hradci Králové, kde také roku 1871 maturoval. Měl potíže s matematikou, naopak vynikal v dějepise a přírodopise.
Přání studovat malířství se mu nesplnilo, absolvoval filozofickou fakultu na
pražské univerzitě. Roku 1874 nastoupil jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnázium v
Litomyšli. Ve městě s
renesančním zámkem s
pivovarem, kde se narodil
hudební skladatel Bedřich Smetana, v době Jiráskova příchodu už padesátiletý, zůstal čtrnáct let a považoval je za svůj druhý domov. Napsal zde například „
náchodský“ román Na dvoře vévodském a
Filosofskou historii, ale i celou řadu dalších děl včetně veselohry M. D. Rettigová, ke které ho inspirovala právě
Litomyšl.
Jirásek a Praha
Po letech působení ve
východních Čechách se Jirásek spolu s rozrůstající rodinou – s manželkou Marií měli syna a šest dcer – odstěhoval do
Prahy. Do roku 1899 bydleli v
Hálkově ulici, pak na čtyři roky přesídlili na
Vinohrady do dnešní
Rumunské a v roce 1903 se nastěhovali do
domu na rohu Resslovy ulice a nábřeží Vltavy. Dnes tam stojí
Jiráskův pomník, který za spolupráce Jaroslava Fragnera vytvořil Karel Pokorný. Jirásek na něm vypadá prý přesně jako v době, kdy učil na
gymnáziu v Žitné ulici.
Přepečlivý pan profesor píšící historickou prózu samozřejmě chtěl poznat místa, o kterých psal, a tak cestoval. O prázdninách v roce 1876 dostal stipendium spolku Svatobor a mohl uskutečnit první velkou cestu po
Chodsku a
Šumavě. Výsledkem byl
román Psohlavci, který poprvé vyšel roku 1884. V dalších letech procestoval
jižní Čechy, podnikl také výlety na
Slovensko a do
Uher, k
jezeru Bled, do
Kostnice a do
Itálie, a na sklonku života se léčil v
lázních Jáchymov.
Skromný, ale plodný autor
Jirásek byl plodný autor, který vydával knihy s železnou pravidelností a byl jmenován čestným občanem
Hronova i
Litomyšle. Jeho kolega
Karel Václav Rais jej popisoval jako hodně
uzavřeného člověka, který rozhodně nenosil duši a srdce na dlani;
žil tiše, jednal prostě a srdečně, ale „…dál ne o mnoho víc.“ Jeho hry také pravidelně uvádělo
Národní divadlo, například roku 1905 měla premiéru
pohádková hra Lucerna, český Sen noci svatojánské.
O čtyři roky později Jirásek odešel do penze, ale byl dále činný ve veřejném životě i v literatuře. V jednašedesáti letech dokončil své paměti, roku 1915 zakoupil
vilu v Hronově, kde strávil značnou část ze svých posledních let a v roce 1917 jako první podepsal
Manifest českých spisovatelů za hájení českých národních zájmů. V dubnu 1918 přednesl v
Obecním domě národní přísahu, byl opakovaně
navržen na udělení Nobelovy ceny za literaturu.
Chata, most a stezka senátora Jiráska
V samostatné Československé republice
pět let působil jako člen senátu za národně demokratickou stranu, než mu roku 1925 v další politické i literární činnosti zabránila nemoc. Zemřel v březnu 1930 v
Praze a urna s jeho popelem byla uložena na
hronovském hřbitově.
V té době se pod okny Jiráskova bytu právě začal stavět
most, který spoji
Nové Město se
Smíchovem a který dnes nese název
Jiráskův. Zdaleka to není jediné místo, které slavného spisovatele připomíná – navštívit můžete například
Jiráskovu turistickou chatu s rozhlednou na
Dobrošově, po hlavním hřebenu
Orlických hor vede
Jiráskova stezka a v
Hronově se každý rok koná divadelní festival Jiráskův Hronov.