V březnu a září, když nastává jarní a podzimní rovnodennost, se naskýtá možnost pozorovat na noční obloze zvláštní astronomický úkaz, tzv. zvířetníkové světlo. Nejlépe je vidět tam, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení.
Kolem jarní a podzimní rovnodennosti nastává zvláštní astronomický jev. Při dobrých světelných podmínkách (obloha bez světelného znečištění) lze pozorovat tzv.
zvířetníkové světlo. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001 – 0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů. Zjednodušeně řečeno, jde o
prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku.
Jev získal název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do
zvířetníkových souhvězdí. Když zapadne Slunce, skončí soumrak a obloha ztmavne. Tehdy lze nad západním obzorem proti hvězdnému pozadí najít
mlhavý kužel neostré záře.
Z našich zeměpisných šířek jej můžeme nejlépe sledovat okolo rovnodenností, na
jaře večer po soumraku nad
západním obzorem a na
podzim naopak na
východě ráno před rozbřeskem. V těchto dobách totiž rovina ekliptiky v našich zeměpisných šířkách svírá s obzorem největší úhel a světlo je tak nejvíce vykloněné. Vypadá jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°. Na úkazy
není třeba dalekohled. Dopoučujeme pozorování světla zvířetníku v některé z oblasti tmavé oblohy, kterou najdete např. v
Beskydech,
Jizerských horách a na
Manětínsku.
Zajímavosti zvířetníkového světla
Zodiakální (zvířetníkové) světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obzoru na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné
vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom
Giovannni Domenico Cassini (1625-1712), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu.
Za ideálních podmínek (které panují například ve
vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv.
zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit.
V oblastech
poblíž rovníku je zodiakální světlo
pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo nízko nad obzorem.