Hončova hůrka

Hončova hůrka leží na území Příborské pahorkatiny, která je geomorfologickým podcelkem Podbeskydské pahorkatiny. Kopec se nachází necelý 1 km východním směrem od obce Skotnice. Od Klokočova, místní části města Příbora, je Hončova hůrka vzdálena rovněž zhruba 1 km vzdušnou čarou směrem na sever. Hončova hůrka je jednou z vyvýšenin na pravém břehu nad údolím řeky Lubiny, jejíž tok pokračuje od Skotnice k severu a po spojení s Ondřejnicí končí mezi Jistebníkem a Polankou nad Odrou jako pravostranný přítok řeky Odry.
V minulosti se Hončově hůrce přezdívalo Weinhübel, protože se zde koncem 18. století pěstovala vinná réva. Objevilo se též další místní německé označení kopce jako Steinbruch (kamenolom), svědčící o jeho využití pro těžbu kamene.  První písemná zmínka o této lokalitě pochází z roku 1859, pojmenování Hončova hůrka se ujalo teprve koncem 19. století.

Lom na Hončově hůrce byl činný už před první světovou válkou. Kamenolom byl podstatně rozšířen v letech 1966 – 1967.Materiál, vytěžený v té době, byl převážně použit na stavbu nové silnice, která spojuje Ostravu přes Mošnov a tamější mezinárodní letiště (vybudované v letech 1955 – 1959), s městem Příbor. Lom, kterým bylo ve vrcholových partiích kopce těženo těleso, na severní straně omezené tektonickým zlomem a protažené ve směru severovýchod – jihozápad, byl uzavřen v roce 1967. Celkem bylo z lomu na Hončově hůrce vytěženo více než 80 000 m³ kamene.

Místní kuriozitou bývaly takzvané Příborské ohníčky, které se v prostoru Hončovy hůrky vyskytovaly v první polovině 20. století. Jednalo se plaménky o velikosti od 2 do 30 centimetrů, které vytvářely kruhy a z větší vzdálenosti připomínaly požár. Příčina tohoto zvláštního jevu byla velmi prozaická – jednalo se o metan, unikající z horninového podloží. Plaménky zmizely poté, co plyn začal být jímán pro průmyslové využití.