Kostel v barokním slohu byl vybudován v letech 1718-1722. Věže byly zřejmě dostavěny až o šest let později. Fresky v interiéru kostela jsou dílem významného rakouského malíře Franze Antona Maulbertscha.
Historie tohoto kostela je spjata s
milostnou sochou Bohorodičky, která je umístěna
nad hlavním oltářem kostela. Pochází z premonstrátského kláštera ve
Znojmě Louce, kde při přestavbě kostela byly části starého mobiliáře nabízeny okolním farnostem. To se stalo i s touto sochou, kterou si vyprosil prosiměřický kaplan
Kašpar Krausenek. Roku
1689 ji od něj získal loucký poddaný
Melchior Pfeiffer z Borotic a postavil ji v Lechovicích pod kopcem, kde ze studánky
tryskal pramen svěží vody.
Za krátký čas se rozneslo, že
úcta k Boží Matce s užíváním vody z pramene na tomto místě
působí zázračná uzdravení nemocných a tělesně postižených. Nejprve byla pro sochu postavena kaplička, později velkolepý chrám. Chrám má
půdorys kříže, je postaven v
barokním slohu podle návrhu tyrolského
architekta Christiana Alexandra Oedtla, vídeňským stavitelem Christianem Damelem. Klenbu tvoří tři kopule ozdobené mohutnými freskami, z nichž střední nese scénu Nanebevzetí Panny Marie a boční starozákonní předobrazy.
V nadsvětlíku hlavních dveří pod kůrem je vyobrazeno
setkání dvou žen v požehnaném stavu Matky Boží a sv. Alžběty. Tomuto
tajemství je tento chrám zasvěcen.
Rarita kostela – Panna Maria dobrá pastýřka
Mimořádnou raritou tohoto místa je socha „
Panny Marie dobré pastýřky“ z roku
1741. Stojí na vrcholku kazatelny a v církevním umění se jedná o ojedinělý námět. Pojí se k ní pověst, že Panna Marie pomohla dětem, které zabloudily v lese. Když se modlily k Panně Marii o pomoc, ukázala se jim
krásná paní, která je vyvedla do bezpečí. Její pastýřské odění s kloboučkem odpovídá způsobu odívání té doby.
V roce 1741 byl zavěšen do jedné z věží
veliký zvon vážící 48 metrických centů. Byl ulit po ukončení moru v roce 1680 ke cti sv. Václava pro klášterní kostel v Louce. Přežil zde rekvírování zvonů obou světových válek.
Znovuzrození kostela určeného k demolici
Nejvíce byl kostel
poškozen na sklonku druhé světové války. Výšina, na které kostel stojí, byla v posledních měsících obsazena vojskem a stala se cílem četných náletů, z nichž bombardování
7. května 1945 bylo nejhorší. Několika přímými zásahy byla poškozena střecha, vazba i klenutí, vytlučena barevná okna a způsobeny značné trhliny ve zdivu, takže se kostel zdál
určený k demolici. Jen díky velkému
osobnímu nasazení patera Karla Poula se kostel do roku 1947 dočkal rozsáhlé rekonstrukce pod vedením architekta Jaroslava Čermáka z Prahy.