Cyklus 20 monumentálních obrazů inspirovaných slovanskou mytologií a dějinami Čechů, Moravanů a Slezanů se během let 2021-2026 vrací na zámek Moravský Krumlov. Opravené prostory zámku splňují nejpřísnější kritéria vyžadující pro vystavení pláten.
Polovinu pláten Mucha věnoval historii českého národa – dějinám, náboženství a kultuře; a druhou polovinu zasvětil Slovanům a všeslovanským výjevům. Restaurátoři i kurátoři připravovali výstavu tak, aby na sebe jednotlivá plátna navazovala. Celá epopej začíná výjevem Slované v pravlasti a přes zavední slovanské liturgie, bratrskou školu v Ivančicích a zrušení nevolnictví na Rusi pokračuje kázáním Jana Husa v Betlémské kapli, Petrem Chelčickým a Janem Amosem Komenským až k bitvě na Vítkově, Jiřímu z Poděbrad, caru Simeonomi a finálnímu obrazu Apoteóza z dějin Slovanstva.
Obrazy o rozměrech několika metrů je lepší si prohlížet jako jednotnou plochu, ze které po čase jednotlivé výjevy vyvstávají. Na detaily je třeba se soutředit postupně. Cyklus obrazů maloval Mucha na zámku Zbiroh od roku 1910 celkem 18 let. Sedm největších pláten měří 8,1 metru krát 6,1 metru. Alfons Mucha také uměl bravurně využít hry světla a odstínů barev, které člověk na první pohled nemusí vnímat. První tři obrazy (Slované v pravlasti, Slavnost Svantovítova na Rujáně a Zavedení Slovanské liturgie) jsou považovány za nejzdařilejší. Je tomu tak nejspíš proto, že Alfons Mucha se na ně důkladně připravoval konzultací s historiky i studiemi v terénu.
Co jednotlivé obrazy vyjadřují?
Slované v pravlasti – první obraz z cyklu. Měl vyjádřit charakteristiku slovanského kmene, zakládající jeho pozdější historii. Výjev spadá do předkřesťanské doby, kdy Slované vzývali svá božstva v přírodě s vírou, že každému náleží hvězda na nebi, spojená s jeho lidským údělem. Jde o dobu 3. až 6. století. Slované byli nositeli zemědělské kultury, vyznačující se mírumilovností a snášenlivostí. V době stěhování národů hledali svá sídla ve středoevropské a jižnější oblasti, a stávali se snadným terčem kočovných Hunů a Avarů z východu, anebo germánských Gótů ze západu.
Slavnost Svantovítova na Rujáně – historický podnět ke druhému obrazu vzešel z osudů pobaltských Slovanů. Ostrov Rujána pro ně znamenal centrum slovanského pohanství a dlouho odolával přijetí křesťanství. V hlavním městě Arkona se každoročně pořádala po žních velká kultovní slavnost, kterou v 8. až 10. století navštěvovali poutníci z dalekých krajů. Na mysu Arkona stál chrám pohanského boha Svantovíta plný pokladů, kde se nacházela i jeho velká socha. Měla hlavu se čtyřmi tvářemi a k jejím symbolickým atributům patřil roh hojnosti naplněný vínem, posvátný bělouš, meč, sedlo a udidlo.
Zavedení Slovanské liturgie – poslední obraz první triády znázorňuje čtení papežské buly knížeti Svatoplukovi před branami hlavní moravské pevnosti Velehradu v 9. století. Svatoplukův předchůdce, kníže Rostislav, zobrazený symbolicky uprostřed horní části obrazu, pověřil byzantské mnichy a slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje, aby přeložili část bible a ostatní liturgie z latiny do staroslovanštiny pro slovanské bohoslužby.
Car Simeon I. Bulharský - car Simeon I. Bulharský (také Symeon), syn cara Borise, pokřtěný patrně samotným Metodějem, je považován za zakladatele slovanské literatury. Na obraze je vyjádřena scéna, kde panovník, zobrazen ve velkolepé bazilice s malbami světců na stěnách, inspirovanými řeckými ikonami, diktuje z trůnu pod zaklenutým baldachýnem text svému písaři, zatímco ostatní učenci čtou, píšou či rozjímají.
Král český Přemysl Otakar II. – výjev ze svatby Přemysla Otakara II. s Kunhutou Uherskou. Traduje se, že kolonizoval Němce v Čechách, aby národu dopomohl k rozkvětu řemesel a blahobytu. Svůj druhý sňatek s vnučkou mocenského rivala, krále Bély IV., pojal v roce 1261 jako důležitý počin mírové politiky.
Korunovace srbského cara Štěpána Dušana východořímským císařem - panovník Štěpán Dušan byl významným srbským vojevůdcem, který využil rozkladu Byzantské říše ve 14. století, dobyl její jižní území na Balkáně a roku 1346 se prohlásil za cara Srbů a Řeků. Muchův obraz zachycuje výjev po korunovaci, kdy se slavnostní průvod ubírá z chrámu sv. Marka u Skopje, a dámy na tribunách i rytíři na koních mu vzdávají pozdravný hold.
Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské - kázání Mistra Jana Husa představuje centrální část tzv. husitského triptychu a motto české náboženské reformace „Pravda vítězí“. Alfons Mucha namaloval zanícený Husův projev v pražské Betlémské kapli z roku 1412.
Milíč z Kroměříže – Jan Milíč z Kroměříže pocházel z Moravy a byl významnou osobou 14. století. Věhlas si vydobyl při svých kázáních v Praze, kde ostře kritizoval panské způsoby církve a brojil i proti marnivosti a hříchům bohatých.
Schůzka na Křížkách – obraz představuje pravé vertikální křídlo tzv. Husitského triptychu a situaci v zemi po smrti Mistra Jana Husa, kdy vedení českých reformistů převzal radikální plzeňský kazatel Václav Koranda starší. Kněz Koranda se později pro svou přílišnou radikálnost stal nepohodlným a v pohusitské době byl za vlády krále Jiřího z Poděbrad vsazen do vězení, kde v roce 1453 zemřel.
Po bitvě u Grunwaldu – jedna z největších bitev v dějinách středověké Evropy v roce 1410 mezi Řádem německých rytířů, usilujících o christianizaci Pobaltí, a polsko-litevskou koalicí, výrazně podporovanou i českými vojevůdci Janem Sokolem z Lamberka a Janem Žižkou z Trocnova. Traduje se, že zde na bitevním poli mohl Žižka přijít o jedno oko.
Po bitvě na Vítkově – Mucha pojal bitvu na Vítkově jako scénu odehrávající se až po skončení bojů. Bitva samotná se odehrála v roce 1420 mezi vojsky císaře Zikmunda a vítěznou koalicí husitských vojsk a pražských měšťanů.
Petr Chelčický u Vodňan – Vodňany byly malým opevněným městem v jižních Čechách, kde žili husité a měšťané společně pod záštitou husitské moci. Když však v roce 1420 vojevůdce Jan Žižka z Trocnova opustil kraj, aby s vojáky pomohl bránit hlavní město Prahu, využil situace protihusitský šlechtic Oldřich II. z Rožmberka, aby se svými žoldnéři pobořil opevnění hradeb a husity ve městě pobil.
Husitský král Jiří z Poděbrad a Kunštátu - děj obrazu vyjadřuje dramatickou scénu setkání krále Jiřího s papežským legátem v dnes již nedochovaném prostoru Králova dvora na Starém Městě pražském, na společném sjezdu kališníků a katolíků v čele s jejich biskupy. Převržená židle za rozhněvaným králem Jiřím v pravé části obrazu značí, že legátovi nebude dovoleno zaujmout vedle něj čestné místo k jednání.
Hájení Szigetu Mikulášem Zrinským – líčí statečný boj obránců uherské pevnosti Szigetu (Szigetváru) proti nájezdu Turků.
Bratrská škola v Ivančicích - učitelé a žáci se sbíhají kolem mecenáše školy Karla Staršího ze Žerotína, jenž přijel na inspekci prvních výtisků bible. V pozadí se matně rýsuje věž ivančického kostela. V popředí sedí slepý stařec a naslouchá jinochovi (jehož modelem se stal sám Alfons Mucha z doby svého mládí), který mu čte z bible.
Poslední dny Jana Amose Komenského v Naardenu – prázdná vodní hladina značí Komenského úplnou opuštěnost. Jen malý plamínek hořící lucerny na pobřeží symbolizuje jeho neutuchající touhu po lepším zítřku slovanských národů. U něj se modlí malá skupina zarmoucených moravských krajanů a v popředí.
Svatá hora Mont Athos – byzantský chrám Mont Athos je prvním a nejstarším náboženským centrem pravoslavné církve. Svatá hora, jež se nachází na nejvýchodnějším cípu řeckého poloostrova Chalkidiki, je považována za nejposvátnější původní místo pravoslaví. V tamějších klášterech žili do konce 15. století nejvyšší církevní představitelé pravoslaví a věnovali se šíření slovanské kultury prostřednictvím jejího písemnictví. Po rozpadu Byzantské říše na počátku 16. století bylo toto centrum učenosti přeneseno do carského Ruska.
Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou – v roce 1894 se v českých zemích prosadilo vlastenecké hnutí mládeže Omladina, které vystoupilo se širokou škálou sociálně politických požadavků, od zavedení všeobecného volebního práva po kulturní obrození Slovanů. Za zídkou je zobrazena skupina chlapců, držících se za ruce v pokleku kolem světelného středu, připomínající zednářský řetězec bratrů, usilujících o společnou věc. Za nimi stojí přísahající muži v různých úborech, ale nemají domalované tváře. V pozadí trůní postava Slávie v koruně rozložité slovanské lípy, ačkoli ženy byly z přímé účasti slavnosti vyloučeny. Mucha si byl vědom kritiky, již by tento obraz vyvolal, a tak jej nakonec nedokončil.
Zrušení nevolnictví na Rusi - obraz vznikl jako jediný z celého cyklu na přání mecenáše Slovanské epopeje, amerického podnikatele Charlese R. Cranea, který byl příznivcem slovanské, zvláště pak ruské kultury. Mucha navštívil Rusko roku 1913 a byl překvapen chudobou a zaostalostí lidu v zemi, kde bylo nevolnictví zrušeno až v roce 1861.
Apoteóza z dějin Slovanstva – závěrečný obraz cyklu Slovanské epopeje je pojatý jako vize slovanského triumfu, jenž má být příkladem boje za národní svobodu celému lidstvu. Atletický mladík, umístěný doprostřed kompozice, symbolizuje vznik Československé republiky a jiných národních států po skončení První světové války. Dalšími předmětnými symboly v obraze jsou: kruhy věnců = jednota, holubice = mír, duha = štěstí nebo Kristus = požehnání, ale i vlajky států Dohody, jež politicky přispěly k ustavení samostatného Československa.
Stěhování Epopeje: Krumlov – Praha – Krumlov
Slovanská epopej je prohlášená za kulturní památku, ve velké dvoraně Veletržního paláce byla vystavena do konce roku 2016. Poté byla zapůjčena do Japonska a Číny. V roce 2018 byla k vidění v pražském Obecním domě a na brněnském Výstavišti (devět největších pláten). Na konci roku 2019 se několik pláten opět přestěhovalo na "své" místo v Moravském Krumlově. Poslední část Slovanské epopeje přibyla do Moravského Krumlova v červnu 2021. Celý cyklus je opět přístupný návštěvníkům od 31. července 2021.
Epopej na zámku v Moravském Krumlově zůstane až do roku 2026, do té doby by měla Praha vybudovat důstojné místo pro umístění těchto pláten, jak si přál jejich autor, Alfons Mucha. Ten daroval hlavnímu městu své obrazy s podmínku, že pro epopej postaví vlastní galerii. Od roku 1928 se to však dosud nestalo. V roce 2023 došlo k ukončení dlouholetých soudních sporů mezi Městem Praha a vnukem Alfonsem Muchy, Johnem Muchou. Obě strany se dohodly na spolupráci vzniku nového centra, ve kterém bude umístěna epopej i rodinná sbírka malířových dědiců. Plátna budou pravděpodobně vystavena v paláci Savarin, kde vznikají speciální výstavní prostory pro tato vzácná plátna.