Původně gotická budova z doby před rokem 1402 byla postavena jako vůbec první radnice v Českých zemích. Od roku 1800 sídlila v části radniční budovy lékárna a při reorganizaci státního soudnictví (1849) předalo město radnici okresnímu soudu a později hejtmanství.
V objektu staré radnice dnes sídlí
galerie, městské kulturní a
informační centrum a také Městská knihovna. Z jejího sklepení vedou
staré podzemní chodby k domům pod náměstím, jejichž část je přístupná veřejnosti.
Ve staré radnici lze také navštívit
městskou šatlavu, jejíž jednotlivé
kobky slouží dnes jako výstavní prostory. Městské vězení bylo zřízeno v přízemí radnice v 16. století a sestávalo se ze čtyř vedle sebe položených cel – kobek. Ty byly
osvětlené malými okny a uzavřené
dubovými dvojitými dveřmi na důkladný zámek s typickou špehýrkou ke kontrole vězňů. Jednotlivé bobky jsou přístupné z podélné chodby, do které se vstupuje přímo z hlavní chodby budovy v přízemí. Vchod byl jištěn opět masivními dubovými dveřmi a kovanou mříží. Stropy šatlavy jsou klenuté, podlahu tvoří hrubá dlažba. Za zmínku stojí systém
vytápění kobek; bylo společné vždy pro dvě kobky a
zdrojem tepla bylo ohniště obsluhované z podélné chodby. Teplo pak proudilo do zvláštního výměníku v kobce a odtud do komína.
V jedné dvojici kobek se tento vytápěcí systém zachoval, v druhé byl zřejmě při stavebních úpravách demontován.
Pravděpodobně
posledními "doopravdickými" vězni byli v padesátých letech 20. století někteří "nepřátel"“ komunistického režimu, jako byli
okolní sedláci, trestáni tak za neplnění předepsaných dodávek či za jiné "poklesky". Od zrušení okresu v roce
1960 slouží kulturním účelům a roku 1996 byla stará radnice prohlášena kulturní památkou.