Vlárský průsmyk je průlomové údolí řeky Vláry v pohoří Bílé Karpaty na česko-slovenských hranicích. V rámci obchodní stezky byl znám od doby bronzové a často jej využívali i Římané. Železniční stanice v průsmyku je poslední zastávkou na českém území.
Údolí řeky Vláry tvoří přirozené dopravní spojení
mezi Povážím a Pomoravím. Jako obchodní stezka bylo využíváno již od doby bronzové, využívali ji také Římané (což dokladuje
nález římských mincí v průsmyku).
Jedno rameno vedlo údolím řeky Olšavy směrem na
Uherský Brod, druhé údolím říčky Brumovky na
Valašské Klobouky a dále na
Valašsko. Další přechod přes
Bílé Karpaty umožňoval například průsmyk ve
Starém Hrozenkově, kudy vedla tzv.
Uherská stezka. Je logické, že stezky sloužily i jako přístupová cesta pro vpády vojsk od jihovýchodu, především Uhrů, Tatarů a Turků. Na nedalekém výběžku stojí zřícenina hradu Brumov, který sloužil právě k ostraze Vlárského průsmyku.
Vznik Vlárského průsmyku je
příkladem tzv. pirátství vodních toků, kdy říčka
Vlára působením eroze prořízla hřeben Bílých Karpat a rozšířila tak
povodí Váhu na úkor
povodí Moravy. Po pravém boku údolí se vypíná vrch
Čaganov (575 m n. m.), na levé straně vystupují vrchy
Okrouhlá (654 m n. m.) a
Kalinka (493 m n. m.), mezi nimiž, prakticky na státní hranici, ústí do Vláry potok Vlárka.
Stanice Vlárský průsmyk je
poslední zastávkou na českém území. Stojí nedaleko zaniklé
středověké vsi Vlář. Kousek od nádraží se nachází malý kamenný památník a informační panel připomínající zrod Vlárské dráhy.
Červená turistická stezka podél říčky Vlárky vás zavede k zaniklé sklárně a dělnické kolonii Sidonie, které tvoří památkovou zónu.