7 věcí, které nevíte… o Grónsku

Ačkoli Grónsko (grónsky Kalaallit Nunaat, dánsky Grønland) geograficky patří k Severní Americe, politicky a kulturně je více než tisíc let spojeno s Evropou. V současnosti je Grónsko podobně jako Faerské ostrovy autonomním územím Dánska. Jde tak o jeden z evropských zámořských států, který spadá do Evropské unie, má ale má vlastní jazyk, vlajku i politické instituce.
 

1. Objevení Grónska

Podle islandských ság jako první do Grónska dorazil Erik Rudý (asi 950–1003), vypovězený z Islandu za neúmyslné zabití. S rozvětvenou rodinou a poddanými se vydal prozkoumat ledovou zemi, ležící severozápadně od Islandu. Legendy vypráví, že zemi pojmenoval Grønland, Zelená země. Domníval se, že přívětivé jméno přiláká nové osadníky. Erik Rudý zřejmě také byl prvním Evropanem, který přistál na americké pevnině a prozkoumal její severovýchodní pobřeží. Osídlení v Grónsku ale nevydrželo dlouho: osadníci si s sebou z Islandu přivezli epidemii, která kolonii zdecimovala. Jednou z obětí byl i Erik Rudý.
 

2. Stopy Vikingů a Moravských bratří

První, kdo do Grónska přivezl křesťanskou víru, byli Vikingové. Ostrov využívali především jako obchodní kolonii a zastávku při cestách do Severní Ameriky. Časem křesťanství v Grónsku zapustilo kořeny a kromě řady kostelů tu vznikly dokonce i dva kláštery. V několika vlnách sem přicházeli další křesťanští misionáři. Ti, kteří do Grónska dorazili v roce 1733, tedy bratranci Kristián a Matouš Stachovi a Kristián David, pocházeli z dnešní severní Moravy. Patřili k Moravským bratřím a země Koruny české museli narychlo opustit podobně jako členové Jednoty bratrské a dalších evangelických církví po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.



Matouš Stach (1711–1787), rodák z Mankovic, seznamoval Evropu s jazykem Eskymáků a je také autorem grónské gramatiky. Moravští bratři založili grónskou osadu Nový Herrnhut, dnešní hlavní město Nuuk, kde v letech 1747–1748 vybudovali sborový dům. Budova sborového domu v historické části hlavního města Grónska Nuuk byla do roku 2008 sídlem Grónské univerzity, později se stala sídlem ombudsmana. Zatímco Matouš Stach byl v roce 1772 vyslán do moravské osady Bethabara v Severní Karolíně v USA, kde po zbytek svého života vedl místní moravskou chlapeckou školu, životní pouť Kristiána Davida (1692–1751) se uzavřela v Herrnhutu v dnešním Německu. Misie Moravských bratří v Grónsku skončila v roce 1900. Svou práci odvedli znamenitě: grónské křesťanské kostely jsou dodnes zaplněné věřícími. Grónského misionáře Matouše Stacha u nás připomíná park v jeho rodných Mankovicích.
 

3. Grónsko v číslech

Největší ostrov na světě má rozlohu přes dva miliony kilometrů, což je přibližně pětina Evropy. Z větší části leží za Severním polárním kruhem. Asi jen 15 procent jeho území, přibližně ve velikosti Britských ostrovů, je trvale bez ledu. Zbytek pokrývá led dosahující místy síly až tři tisíce metrů. Nejvyšší ledový vrchol dosahuje 3270 metrů nadmořské výšky, nejvyšší skalní bod Gunnbjörnskjöld měří 3734 metrů. V Grónsku žije tu necelých 60 tisíc obyvatel, hlavní město Nuuk má zhruba 20 tisíc obyvatel. Všechna města a osady Grónska se nacházejí na pobřeží v místech, kde není zalednění.

Grónsko je rozděleno na čtyři kraje, Sermersooq, Qaasuitsup, Kujalleq a Qeqqata. Kromě nich je v Grónsku ještě vojenská základna Thule, novějším označením základna Pituffik. Spadá pod suverenitu USA a slouží nejen jako klíčový bod obrany, ale také jako technologický maják pro sledování satelitů.
 

4. Jakubův přístav aneb Ilulissat, město Jakuba Severina

Českou stopu nese i Ilulissat (dánsky Jakobshavn, znamená Jakubův přístav, zastarale Iluligssat), třetí největší město Grónska, kde žije 4603 obyvatel. V roce 1741 je založil Jakub Severin, potomek českých vystěhovalců, adoptovaný dánskou rodinou. Okolí města je oblíbenou destinací cestovních kanceláří: najdete tu totiž fascinující ledovcový fjord Icefjord, přírodní fenomén zapsaný na seznamu UNESCO. Na konci 40 kilometrů dlouhého a sedm kilometrů širokého fjordu je ledovec Jakobshavn Isbræ, nejproduktivnější ledovec na severní polokouli. Pohybuje se rychlostí 20 až 35 metrů za den a odlamují se z něj ledovcové hory vysoké až tisíc metrů, které plují přímo do zálivu u města.
 

5. Grónsko a další památky UNESCO

Mezi památkami UNESCO v Grónsku je zapsáno také inuitské loviště Aasivissuit – Nipisat, které leží za polárním kruhem v centrální části západního Grónska a obsahuje pozůstatky 4200 let lidské historie. Jde o kulturní krajinu, která svědčí o lovu suchozemských a mořských živočichů svých tvůrců, sezónních migracích a bohatém a dobře zachovaném hmotném i nehmotném kulturním dědictví spojeném s klimatem, plavbou a medicínou.



Další památkou UNESCO je Kujataa, subarktická zemědělská krajina v jižní oblasti Grónska. Přináší svědectví o kulturní historii severských farmářů-lovců, kteří začali přicházet z Islandu v 10. století, inuitských lovců a inuitských zemědělských komunit, které se vyvíjely od konce 18. století. Kujataa reprezentuje nejčasnější zavedení zemědělství do Arktidy a zároveň severské rozšíření osídlení mimo Evropu.
 

6. Uran, zlato, ropa a zemní plyn

Přírodní bohatství včetně zásob ropy a zemního plynu, zlata či uranu podtrhují strategický význam Grónska v globálním těžebním průmyslu, jejich těžba se ale zároveň potýká s drsným arktickým počasím a citlivým ekosystémem ostrovní země. Některé projekty proto byly zastaveny kvůli obavám z ekologických dopadů. Podle odhadu geologů se v oblasti Arktidy včetně Grónska ukrývá zhruba třetina neobjevených světových zásob zemního plynu a třináct procent ropy.



V Grónsku se rovněž vyskytuje několik stovek druhů minerálů, z nichž několik desítek bylo poprvé objeveno a popsáno právě tady. Několik minerálů, například naujakasit, nebylo objeveno v žádném jiném místě na Zemi. V Grónsku se rovněž nachází pětadvacet druhů nerostů, které Evropská unie zařadila na seznam kritických surovin, například lithia, platinových kovů či titanu.
 

7. Grónsko a jeho samostatnost

Největší ostrov světa byl v minulosti dánskou kolonií, než se stal v roce 1979 autonomním územím s vlastní vládou a parlamentem. Dánsko si ponechává kontrolu nad zahraničními záležitostmi a obranou, ale Grónsko samo rozhoduje například o svých přírodních zdrojích. Už od referenda v roce 2009 má sice ostrov právo vyhlásit nezávislost, dosud k tomu ale nedošlo. Dánsko každoročně poskytuje Grónsku dotace na financování veřejných výdajů, navíc díky propojení s Dánskem může ostrov čerpat dotace z Evropské unie.