Francouzský malíř
Auguste Renoir (25. února 1841, Limoges,
Francie – 3. prosince 1919, Cagnes-sur-Mer, Provence-Alpes-Côte d'Azur) namaloval
obraz Milenci krátce po
první impresionistické výstavě v roce 1874. Předobrazem milenecké dvojice odpočívající uprostřed přírody byli lidé z okruhu Renoirových přátel. Mladá žena je
herečka Henriette Henriotová, v té době oblíbená malířova modelka. O muži s lehce odvrácenou tváří se řada kunsthistoriků domnívá, že Renoir na obraze zpodobnil sám sebe, pravděpodobně se ale jedná o jeho kolegu,
malíře Pierra Franca-Lamyho. Kromě obrazu Milenci ho poznáte také na Renoirově slavném díle
Bal du Moulin de la Galette. Obraz Milenci vybrala akviziční komise československého státu přímo u
obchodníka Walthera Halvorsena a v roce 1923 jej zakoupila k obohacení sbírek budoucí státní galerie. Dnes se
Renoirovi Milenci podobně jako obrazy
Claude Moneta,
Vincenta van Gogha,
Paula Cézanna či
Henriho Rousseaua řadí do kolekce takzvané
Francouzské sbírky, která patří ke klenotům
Národní galerie v
Praze.
Renoir, malíř porcelánu
Auguste Renoir pocházel z početné a nepříliš dobře situované rodiny. Protože už v dětství rád kreslil, rodiče ho záhy poslali k pařížskému továrníkovi, který vyráběl glazovaný porcelán. „Můj úkol spočíval v tom, že jsem pomalovával bílý povrch malými kyticemi; za tucet mi platili pět sou,“ vyprávěl později slavný malíř. „Když se zdobily větší kusy, byly i kytice větší. Pak se zvyšovala i mzda, která ovšem přesto byla velmi nízká, protože šéf soudil, že je v zájmu samotných umělců, aby je příliš nezahrnoval penězi.“
V roce 1862 si konečně mohl dovolit začít studovat na
umělecké škole École des Beaux-Arts v Paříži. Když mu bylo dvaadvacet, učitel „té zatuchlé akademie“, jak se jednou vyjádřil
Claude Monet, švýcarský malíř
Marc Gabriel Charles Gleyre Renoirovi vytkl, že si maluje jen tak pro zábavu. Renoir se ohradil, že to je zcela přirozené a že kdyby ho to nebavilo, nikdy by nemaloval. Podle této odpovědi si sami dokážete udělat obrázek o radostném Renoirově temperamentu. „Chci malovat zemi, ráj bohů,“ prohlásil tehdy, a svému předsevzetí se nikdy nezpronevěřil.
Společně s Monetem a dalšími kolegy chodívali malovat
do přírody ve Fontainebleau a dalších míst. Na jejich obrazech se zvolna začal rodit
impresionismus. V té době také vznikl jeden z Renoirových nejoblíbenějších obrazů,
Tanec v Moulin de la Galette, zachycující veselou zábavu v oblíbené taneční zahradě na Montmartru. Modelkou pro dámu v popředí byla
Suzanne Valadonová (1865–1938), kterou malovali, ale také učili malovat i mnozí jeho přátelé, a která se později stala malířkou a také matkou
malíře Maurice Utrilla (1883–1955).
Malířův ráj v Essoyes
Podobně známý je obraz z roku 1881, známý pod českým názvem
Snídaně veslařů. Podívejte se na dívku vlevo, která drží v náručí malého pejska: na Renoirově obrazu se tehdy poprvé objevila modelka, později milenka a manželka
Aline Victorine Charigotová (1859–1915). O 18 let mladší Aline pocházela z
Essoyes v Aube, malé vesnice v
oblasti Champagne. Poprvé se sem vypravili na léto v roce 1888, o dva roky později se vzali a malíř objevil kouzlo zvlněné krajiny porostlé vinnou révou, dokonalé světlo, jednoduchost i prostý způsob života: zkrátka krásné místo, kde si může postavit stojan a malovat pod širým nebem. Do venkovské vesnice, kde prý chléb s máslem daleko převyšuje vše, co by člověk našel v Paříži, se Renoir zamiloval téměř proti své vůli. V malé uličce Chemin des Laveuses rád maloval mladé a krásné dívky, peroucí prádlo, dojímal ho pohled na ranní mlhu nad vinicemi.
I když si v Paříži pronajal dům na Montmartru, romanticky nazvaný
Château des Brouillards / Mlhový zámek, do Essoyes se pravidelně vracel, aby daleko od pařížského shonu dobíjel baterky. V roce 1896 si tu Renoirovi koupili rodinný dům, v němž vyrostli i jejich
synové Pierre, Jean a Claude. V dolní části zahrady si Renoir nechal postavit
malířský ateliér a rodina tu nacházela útočiště během dovolených s přáteli, kde sdílela chvíle radosti v nádheře okolní krajiny.
Malíř štěstí
Tváří v tvář kritice a nepochopení impresionismu svých současníků se Renoir od hnutí distancoval, ale neúnavně dál hledal absolutní umění. Oficiálního uznání se dočkal až mezi padesátým a šedesátým rokem: uspořádal několik úspěšných výstav a byl jmenován
rytířem Čestné legie. Současně ho ale trápil těžký revmatismus, který ho v zimě nutil vyhledávat jižní slunce a teplejší kraje. Podstatnou část posledních dvaceti let života tak Renoir strávil na
Azurovém pobřeží v usedlosti zvané
Les Collettes v
Cagnes-sur-Mer. I když byl odkázán na kolečkové křeslo a choroba ho donutila přivazovat si štětec k prstům obvazy, stále maloval. Zemřel na srdeční selhání v noci 3. prosince 1919 v Cagnes-sur-Mer. Slavný malíř je pochovaný společně s manželkou a třemi syny na
hřbitově v Essoyes, kde současně můžete navštívit
zahradu, dům i ateliér. V muzeum se proměnila i
usedlost Les Collettes v Cagnes-sur-Mer. Prostřední syn Jean zpracoval jeho životopis v knize
Pierre-Auguste Renoir, mon père / Pierre-Auguste Renoir, můj otec.
Ve
Francii jsou po slavném malíři pojmenované ulice v několika městech, u nás je
Renoirova ulice v
Praze na
Barrandově.
Autorem obrazu Milenci je francouzský malíř Auguste Renoir.
Hlavní motivy v obrazech Renoira zahrnují pařížské ulice, kavárny, slavnosti, radující se lidé, hezké ženy s dětmi, malebné krajiny a sluncem prozářená příroda.
Modelkou byla Henriette Henriotová, která byla v té době oblíbenou malířovou modelkou.
Trvalá sbírka Národní galerie v Praze zahrnuje díla takových umělců jako jsou Claude Monet, Vincent van Gogh, Paul Cézanne, Henri Rousseau a Renoirův obraz Milenci.
Auguste Renoir, pocházející z chudé rodiny, byl z důvodu svého výtvarného talentu poslán pracovat k výrobci porcelánu v Paříži, kde maloval na porcelánové povrchy. Později si mohl dovolit studovat na umělecké škole École des Beaux-Arts.
Poslední dvacet let svého života trávil Renoir na Azurovém pobřeží ve Francii v místě zvaném Les Collettes v Cagnes-sur-Mer, kde hledal léčbu pro svůj revmatismus a pokračoval v malování.
Obraz Tanec v Moulin de la Galette symbolizuje zábavu a veselí v oblíbené taneční zahradě na Montmartru, který je známým námětem impresionismu.
Aline Charigotová, Renoirova budoucí manželka, se poprvé objevila jako modelka na obrazu Snídaně veslařů, což byl významný počátek jejich dlouhotrvajícího vztahu.
Essoyes bylo místo, které Renoir objevil díky manželce Aline a stalo se jeho venkovským útočištěm, kde našel inspiraci pro svou tvorbu mimo pařížský shon.
I přes kritiku a nepochopení se Renoir distancoval od impresionismu, ale nadále se snažil hledat a vyjadřovat radostné momenty skrze své obrazy.