Do velkého světa profesionálního golfu jste na Ladies European Tour vstoupila jako historicky nejmladší hráčka v šestnácti letech. Kde to bylo – doma, nebo v zahraničí?
Jak se to vezme – záleží na tom, jak na ten vstup mezi nejlepší Evropanky koukáte. Nejdřív to byla kvalifikační škola, kde jsem si uhrála kartu na LET, a ta probíhala ve Španělsku, takže v zahraničí. Ale první největší turnaj jsem hrála na Albatrossu, takže vlastně i doma. Navíc jsem tehdy hrála na výjimku a do té doby jako vůbec nejmladší členka Ladies European Tour. Možná i proto mě promotér do turnaje zařadil do skupiny s jednou z největších dam a legend ženského golfu, několikanásobnou vítězkou majoru Angličankou Laurou Davies. Co víc si pro svůj premiérový start, navíc před domácím publikem, přát?
Kde jste se vlastně vůbec poprvé s golfovou holí potkala?
To bylo asi ve čtyřech letech na
Karlštejně a byla to svým způsobem náhoda, nebo možná osud. Tam jsem si také odbyla svůj vůbec první odpal. Starší bratr tehdy projevil zájem si golf vyzkoušet a rodiče mu jeho přání vyplnili. Mě tehdy nenechali u babičky a vzali na výlet na hřiště s sebou. Zvláštní shoda náhod. On si chtěl golf vyzkoušet, ale propadla jsem mu já. Tak to někdy chodí. Dnes se já živím golfem a on je úspěšný módní návrhář. Hodně jsme pak s rodiči jezdili trénovat a hrát na Líšnici, ale když jsem se začala golfu naplno věnovat, to mi bylo asi sedm let, tak to bylo hlavně na „dvorečku“ ve smíchovském Erpetu.
Zažila jste toho hodně a můžete porovnávat. Která golfová hřiště v Česku byste sama doporučila a která mají podle vás světové parametry nebo jsou něčím ojedinělá?
Golfová hřiště obecně se dají těžko porovnávat, protože jsou v přírodě a velkou roli hraje i to, jak se vám na nich zrovna daří. Kdybych měla mluvit jen o svých oblíbených domácích, pak jsou to hlavně ta historická, kde český golf kdysi začínal: osmnáctky v Karlových Varech a Mariánských Lázních nebo devítka na Líšnici. Tam se velmi ráda vracím. Mají svou specifickou atmosféru, jakou jinde nenajdete, ale je to asi i tím, že na vás dýchne historie a třeba v Mariánkách titul královského klubu a 118 let golfu.
Ke světovým hřištím se u nás blíží nejvíc mé domovské hřiště
PGA National v Nebřenicích, ale minimálně evropské parametry má spousta dalších českých a moravských hřišť: Albatross, Panorama, Beroun, Karlštejn, Kaskáda, Kunětická Hora, Greensgate, Mladá Boleslav, Austerlitz, Čeladná a mnohá další. Jiná jsou zase něčím specifická, třeba svým zasazením do přírody, jako je Ypsilonka, Ostravice, Loreta, Šilheřovice, Olomouc nebo Mnich. Dnes u nás máme přes stovku hřišť a minimálně polovina z nich by se v Evropě neztratila a mají co nabídnout.
Pojďme trochu do vašeho soukromí. Vdávala jste se na pražském Staroměstském náměstí. To musel být krásný zážitek, říct si své „ano“ v samém srdci rodného města. Co se vám při té vzpomínce vybaví?
Kostel sv. Mikuláše, ten menší na Staroměstském náměstí, jen kousek od místa, kde dodnes bydlím. Kostel se pro nás uzavřel, ale všichni tušili, že se bude něco dít. Já zatím čekala v autě, než se seřadí družičky. Když jsem pak vystoupila, tak tam stál dav snad tisícovky turistů, a jak jsme s tátou vstupovali do kostela, tak nás všichni doprovodili potleskem. To se nezapomíná! Hodně za sportem cestuju po světě, a možná právě proto jsem si svatbu doma o to víc užívala. Nejen kousek od místa, kde jsem vyrůstala, ale i kde Sean pracuje. Jsou místa, která nám jsou oběma hodně blízká.
Váš manžel je původem napůl Američan, napůl Ital. Děláte mu po Česku průvodce?
Jestli to u nás není spíš naopak. (smích) Sean v Praze žije přes sedmnáct let a já víc času trávím v zahraničí. Paradoxně tak on možná zná Česko líp než já a za průvodce je kolikrát on.
A Karlštejn, prý je to pro vás osudové místo?
Karlštejn je pro mě niterně velmi silné místo, začínala jsem tam s golfem. Kousek od hradu, v Řevnici, mém druhém „doma“, bydleli babička s dědou. Tam jsme jezdily jako děti, koupali se s bráchou v Berounce, prolezli všechny kopce a dodnes se tam cítím nejlépe. A pak jsem tam nakonec díky kamarádovi Basilovi potkala i Seana, což je další dobré znamení, a všechno do sebe pěkně zapadlo.
Co byste pro návštěvu Česka doporučila svým spoluhráčkám ze světa?
Hezká, ale současně těžká otázka. Celá Česká republika je nádherná. Ale znáte to, kolikrát hodně záleží na tom, co kdo momentálně chce. Máme to obrovské štěstí, že snad kromě moře a pouště u nás najdete úplně všechno. Každý si vybere. Pro mě je samozřejmě srdcovou záležitostí Praha, a kohokoli po světě potkám, byť třeba jen na pár minut, tak pokud u nás byl, na Prahu nemůže zapomenout. Považuje ji za nejkrásnější město na planetě. To mě vždycky hodně zahřeje u srdce a začne se mi hned stýskat…
Máte v Praze nějaké tajemné místo, které málokdo zná?
V Praze je spousta tajemných a neobjevených míst. Pro mě to je například
Letná, tam co kdysi stál Stalinův pomník a dnes je metronom. Tam to mám moc ráda. Jen si tam třeba jen chvíli posedět na schodech, rozjímat a mít celé Staré Město u nohou… I když se tam kolikrát vydám sama, cítím se naprosto v bezpečí.
Svůj čas trávíte také u Seanových rodičů v Jižní Karolíně, kousek od Apalačských hor. Mají to Američané podobně, že si o víkendu jen tak vyrazí do hor?
Když řeknete „hory“, tak to ve mně evokuje pocit klidu, respektu a napojení na něco většího. Hory jsou přece jenom větší než my, tak možná proto. Obklopují nás a skrývají v sobě spoustu dobré energie. A ano, Američané to mají podobné, i když turistika je tam poněkud jiná. Jezdí se pouze do parků – jen tak se vydat do hor nikoho moc nenapadne. Jejich příroda je totiž nejen krásná, ale občas i poněkud nebezpečná a divoká.
Co doma, vyrážíte také do hor?
Od malička jsme jezdili s rodiči do Krkonoš a to mi zůstalo dodnes. Znám je nejlíp, jak v létě, tak v zimě, ale všechny naše hory jsou krásné.
Dají se porovnat s těmi americkými?
Hory v Americe jsou úplně jiné, mnohem větší, pestřejší a můžete tam zažít úplně všechno. Vloni jsme třeba hráli v Utahu na středozápadě Spojených států a našli si čas navštívit tamní kaňony. A bylo to neuvěřitelné. To jinde na světě neuvidíte. Většina lidí si myslí, že Amerika jsou jen velká města a mrakodrapy, ale podle mě jsou Spojené státy nejvíc o neuvěřitelně čisté přírodě, která je svým způsobem nekonečná a jedinečná.
Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co z Česka byste do světa nebo USA přenesla?
Pivo, to by bylo fajn, to tam moc dobré nemají a třeba pěnu objevili až teď. (smích) Já bych tam ale nic nestěhovala. Ať se raději Američané přijedou podívat sem a věřím, že si naši zemi oblíbí stejně jako Sean.
Co českého vám ve světě nejvíc chybí?
Seanovi pivo, proto ho již podruhé zmiňuji. Sám říká, že je nenahraditelné a nenapodobitelné. Mně chybí typická česká kuchyně, i když ji poslední dobou moc často nejím. Tak alespoň po každém návratu si dám svíčkovou nebo guláš se šesti. Chybí mi i náš způsob života, který je přátelštější. Rádi se potkáváme, rádi chodíme společně ven. To je naše přirozenost, která ve světě tak běžná není.
Na jaké úrovni jsou podle vás ve srovnání s Evropou česká a moravská hřiště? Doporučila byste kamarádům Česko jako golfovou destinaci?
Určitě! Jak je Česká republika pestrá a krásná, tak jsou pestrá, krásná a kvalitní i naše hřiště. Každé je jiné a svým způsobem unikátní. Najdete tu hřiště rovinatá, kopcovitá, horská, lesní, linksová… Jen okolo Prahy máme spoustu velmi různorodých a nesmírně kvalitních areálů.
Golfová dovolená v Česku? Za mě určitě ano! Jen to chce občas v létě umět vychytat počasí, ale jak se říká, na golf není špatné počasí, jen špatně oblečený golfista. (smích)x
Co myslíte, na čem by měly naše kluby nejvíc zapracovat?
Asi na klubovém životě. Ten nám pořád ještě trochu chybí. Málo hráčů se v klubu zdržuje po hře. A prostředí by mělo být otevřenější a přátelštější vůči novým hráčům. Potřebujeme naučit, nebo spíš přesvědčit veřejnost, že se nemá čeho bát a že golf je fajn hra pro každého.
Když je teď zima a golf se nehraje, co vy a zimní sporty?
Od malička ráda lyžuju, ale nejraději po rovině. Snažím se na lyže vyrazit alespoň jednou za rok. Jsou to většinou běžky, případně lehký skialpinismus. Na sjezdovky moc nejsem a ani nemohu být. Musím si přece jen na své tělo dávat větší pozor, abych ještě pár let profesionálního golfu měla před sebou. Takže nám k úplné radosti Krkonoše zatím stačí. V plánu máme ale navštívit i
Krušné hory nebo
Šumavu. Vše je otázka volného času a toho je i mimo turnajovou sezonu tak málo!
Jak prožíváte Vánoce?
Golfová sezona je rok od roku delší, a tak jsou pro mne Vánoce a čas okolo nich hlavně obdobím klidu, kdy si mohu od golfu trochu odpočinout, nabrat síly, být s rodinou a kamarády a dělat věci, na které není v průběhu roku čas. Třeba zamakat na fyzičce, aby bylo v sezoně z čeho brát. Takže žádné návštěvy kaváren, ale čas rozdělený mezi rodinu, kamarády a fitko.
Máte ráda atmosféru vánočních trhů?
Aby ne, bydlím kousek od Staroměstského náměstí a atmosféru si každý rok užívám do sytosti. Ráda a často na trhy sama vyrážím, ale není to jen na Starém Městě. Krásné trhy jsou i na náměstí Míru, na Kampě a spoustě dalších míst.
Když se řekne dovolená, je to pro vás spíš odpočinek, nebo aktivita?
Aktivní odpočinek a nejlépe túry po horách. Proto si i taková místa se Seanem vybíráme. Naposledy to byla Madeira, svatební cestu jsme si naplánovali v Kostarice… Mám ráda propojení s přírodou a v každé destinaci se něco zajímavého najde. Hiking, surfing nebo jóga, to je pro mě správná dovolená.
Kdy a jak ale potom relaxujete?
Na pobytové nebo relaxační zájezdy není čas, tak to jsou krátké návštěvy wellness nebo sauny, a těch mám okolo sebe vždy spoustu.
A co hudba? Kterou českou kapelu nebo interpreta máte nejraději?
Momentálně asi Marcella. Máme stejného obchodního partnera. Díky tomu jsem ho poznala a jeho hudba se mi líbí.
Jak vnímáte udržitelnost a vůbec vztah člověka k přírodě?
To je dlouhé téma, máte hodinu čas? Navíc vztah člověka k přírodě je samostatná otázka a je to něco, co je neoddělitelné. My jsme součást přírody, a ne že je na jedné straně příroda a na druhé my. Když to nepochopíme, tak budeme ničením přírody ničit také sami sebe. I já se snažím tenhle vztah v sobě dlouhodobě budovat a na udržitelnost se ohlížet. Možná třeba až přestanu hrát profesionálně golf, pokusím se přestat cestovat letadlem. Přesto je tady spousta malých, drobných věcí, kterými můžeme pomoci přírodě každý den. Nemusí jít jen o velká gesta – stačí o tom, co každý den děláme, přemýšlet a zbytečně ničím neplýtvat.
Na portálu Seznam.cz vychází rubrika Česká specialita, v níž cizinci ochutnávají českou kuchyni. Co byste jim dala ochutnat vy?
Pivo, zase. (smích) Já sama miluju kachnu se zelím a knedlíkem, takže za mě je to jednoduché: dokřupava upečenou kachničku, bramborový a houskový knedlík, červené a bílé zelí a minimálně malou hořkou plzeň. Alespoň pro mě je to dokonalá kombinace, ale musíte si potom dát dvacet minut klid.
Díky turnajům jste po světě navštívila spoustu míst, přesto v čem je Česko z hlediska turistiky unikátní? A je vůbec něčím unikátní?
Je, samozřejmě, třeba v propojení s historií. Jen kolik nádherných hradů, zámků a míst, spojených s našimi dějinami, kolik máme! Třeba ve staré Praze má každý dům svůj příběh a jméno, každá ulička strašidlo a celé čtvrti spousty legend a tajemna. Taková je celá naše zem: plná příběhů. Není jednoduché ji během pár dnů poznat.
A ještě na závěr jedna golfová: Jaký typ hřiště máte nejraději? Jaké je pro vás to ideální?
Tam, kde jsem momentálně doma, v Nebřenicích u Prahy na hřišti PGA National Czech Republic. Dobře se mi tam nejen trénuje, ale i hraje a nejvíc se blíží hřištím, na jakých pravidelně hrajeme naše turnaje. Ale obecně to nikdy není jen o hřišti, ale o lidech, atmosféře a umění si hru užívat. Mám vlastně ráda všechny typy hřišť, každé si umím užít a mít z golfu v první řadě radost. Tak by ke golfu měl přistupovat každý golfista – umět si ty hodiny a dlouhé procházky nádhernou přírodou s každou ránou vychutnávat a užívat si každou vteřinu bezstarostnosti. Nebrat sebe ani golf příliš vážně. Když tedy nejste zrovna profesionální golfista, to je pak všechno jinak. (smích)
Klára Davidson Spilková
- česká profesionální golfistka, profesionálkou se stala v roce 2011
- narodila se v Praze, kde vystudovala Gymnázium Oty Pavla
- dvakrát reprezentovala Česko na olympijských hrách (2016 Rio de Janeiro, 2021 Tokio)
- na svém kontě má dvě profesionální vítězství na LET (2017 Lalla Meryem Cup, Maroko, 2022 Women´s Irish Open, Irsko)
- členkou Ladies European Tour je od roku 2011 a odehrála 137 turnajů
- členkou LPGA Tour byla v letech 2019 až 2022 a odehrála 55 turnajů
- zúčastnila se devatenácti turnajů kategorie major