Neznámé pražské podzemí
Nedaleko
Barrandovského mostu, kousek od vltavského břehu, se v pražském Braníku tyčí působivé Branické skály, známé naleziště zkamenělin. V nitru
Branické skály se kdysi
skladoval led z
Vltavy, v roce 1944 tu pod krycím názvem Bronzit (některé zdroje uvádějí také jméno Agave) byla vybudována
nacistická podzemní továrna na výrobu elektronových součástek. Stejně záhadné jsou také
Podolské kasematy pod známou
NKP Vyšehrad. Vznikly v průběhu 17. století jako jedna z částí systému vyšehradských podzemních chodeb. Za druhé světové války byly přestavěny na
protiletecké kryty a sloužily sousednímu Ústavu péče o matku a dítě. Během komunistické éry zde sídlil pouliční gang Vyšehradských jezdců, mládeže revltující proti režimu. Ten dal přístupovou cestu k nim zasypat. Obnoveny byly až v roce 2020 a v roce 2021 se staly
součástí prohlídkového okruhu zaměřeného na historii
Vyšehradu coby barokní pevnosti.
Rozsáhlá
síť chodeb je také v
Divoké Šárce. Zbytky bývalého protileteckého krytu nejdete asi 1 km západně od konečné tramvají
Divoká Šárka při žluté turistické trase. Podzemní prostory pod
Divokou Šárlou vznikly v roce 1943 jako podzemní
záložní velitelství ruzyňského letiště pro případ bombardování. Podzemí sestává ze 400 metrů „labyrintu“ rovných chodeb, které během války razili vězni z Terezína. Po dokončení svého úkolu byli bez milosti zastřeleni. Nacisté si v podzemí zřídili jak místnosti pro záchodky i pár metrů hlubokou studnu. Po válce v 50. letech sem kominusté zavezli toxický
oxid rtuti v kovových sudech. V nedávné současnosti zde stážci zákona objevili
satanistické doupě a aby se sem nezvaní hosté nedostali byly vchody
zasypány. Podzemní prostory tak nadále využívají
netopýři jako své zimoviště.
Pod
malostranským kostelem Panny Marie Vítězné se soškou slavného Pražského Jezulátka odpočívají desítky karmelitánských
mnichů, šlechticů, měšťanů i chudáků bez domova, jejichž těla byla díky zvláštnímu proudění vzduchu mumifikována. V páté rakvi odpočívá jakýsi rytíř. Z vysoké obuvy mu zbyla jen hořejší část pokrývající holeně a hedvábné ponožky zakrávají chodidla. V jedné z kobek byla také pochovaná
Febronie Eusebie z
Pernštejna, příbuzná Polyxeny z Lobkovic, která kostelu darovala v roce 1628 voskovou sošku
Jezulátka. Současné podmínky nepřejí hromadným návštěvám, ale karmelitáni chtějí vybudovat
nový vstup, aby turisté nemuseli procházet celým kostelem, který je už dnes často přeplněn. V roce 2023 probíhá obnova prostoru před kostelem aprojekt je navržen tak, aby vytvořil
podmínky budoucí zpřístupnění podzemní krypty kostela. Autorem návrhu je Ing. arch Josef Pleskot.
Tajemství pražských bunkrů a tunelů
Hlavní město nemá nouzi ani o protiatomové kryty a vojenské bunkry. Jeden z nich najdete dokonce přímo v centru Prahy na
Václavském náměstí: pod
hotelem Jalta je ukryté
Muzeum studené války v bývalém protiatomovém krytu, který měl při válečném konfliktu sloužit krizovému štábu zemí Varšavské smlouvy.
Méně známý je
bunkr Parukářka, součást podzemního krytu Bezovka pod
stejnojmenným parkem na
Žižkově. Vedle vlastního zdroje elektrického proudu a vodní nádrže tu objevíte skutečnou raritu:
nouzové televizní studio, naposledy používané během ruské okupace v roce 1968. Bunkr navíc provází děsivá historka, podle níž tu po školní prohlídce údajně zůstal zamčený desetiletý chlapec, který byl později nalezen mrtvý. Bunkr je stále udržován v provozuschopném stavu, prohlídky se zde nyní nekonají.
Objevit (prozatím zvenku) můžete i podzemí
žižkovského tunelu, který nemusí být jen nekonečným a nepříjemným přechodem mezi pražským Karlínem a Žižkovem. Nebojte se vyrazit pod povrch slavného
Vítkova! Právě zde se totiž ukrývá další
kryt civilní obrany. Nachází se v jeho západní části, východní síť chodeb už nestihla být minulým režimem dostavěna. Vedena byla jako
márnice, aby bylo v případě úmrtí v krytu, kam ukládat těla...
Protiletecký kryt v tunelu byl vyhlouben důlní technikou do masivu kopce (obdobně jako kryt
Bezovka),
tloušťka stěn je místy až
3 metry, v nadloží krytu je asi 50 metrů skály. Kryt obsahuje
1 053 metrů chodeb, je vybaven vzduchotechnikou, jako náhradní zdroj proudu slouží elektrocentrála značky Škoda, výměna vzduchu je zajištěna ventilátorem na recyklaci vzduchu, který lze v nouzovém případě pohánět ručně. Ke krytu, kde by bylo
možno přežít 72 hodin, vedou neobvykle
velké plechové dveře nacházející se po stranách tunelu. Dokonce se počítalo s tím, že v případě jaderné války by se obě strany tunelu uzavřely mohutnými vraty, čímž by vznikl prostor schopný nouzově pojmout až 1 250 osob!
Čistírna vod v Bubenči a dlouhá odpadní stoka
Že i kanalizace může být krásná se přesvědčíte při prohlídce
čistírny odpadních vod v Bubenči. Prohlídky areálu bývalé čistírny odpadních vod jsou možné pouze s průvodcem. Návštěvníci uvidí dochované prostory s pozůstatky původních technologických zařízení, a to jak pro vlastní čištění odpadních vod a související provoz. Součástí prohlídky může být jízda na prámu v podzemí usazovacích nádrží. Prohlídky probíhají a o víkendech a svátcích v 10:00, 11:30, 13:30 a 15:00 hodin.
Znáte
Kmenovou stoku A ve
Stromovce? Tato stoka z cihelného zdiva byla postavena v letech
1898 až 1901 a jedná se o vůbec první pražskou stoku. Měří téměř
3,5 km a její začátek nalezneme v tzv. Cizineckém vstupu pod
Staroměstskou radnicí, pokračuje
Pařížskou ulicí, následuje shybka pod Vltavou u Čechova mostu, dále vede
pod Letnou rovnou do Stromovky a končí v Ústřední čistírně odpadních vod v Bubenči. Turistům je však nepřístupná.