Karel Kramář se od mládí soustředil na svou politickou kariéru a byl jedním z těch, kdo stáli u zrodu Československa, dokonce se stal
prvním předsedou vlády. Přesto jeho působení ve vrcholné politice nově založené samostatné republiky bylo překvapivě velmi krátké.
Cesta na vrchol a zase zpátky
Karel Kramář se narodil v roce 1860 ve
Vysokém nad Jizerou. Rodina si nežila špatně, a tak mohl bez problémů vystudovat
práva v
Praze a posléze
národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži. Společně s T. G. Masarykem vytvořil politickou skupinu realistů, už ve třiceti letech se stal
nejmladším poslancem vídeňského Říšského parlamentu. O pár let později následovala funkce druhého a posléze i prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny Říšské rady.
Podobně jako u dalších „otců zakladatelů“ samostatného Československa i s Kramářovou politickou kariérou zatočila první světová válka, kdy byl coby člen české Maffie, domácího protirakouského odboje, společně s dalšími spolupracovníky zatčen, vězněn a odsouzen k trestu smrti. V roce 1917 naštěstí přišla amnestie a Kramář se znovu zapojil do politického života, o rok později byl zvolen prvním premiérem samostatného Československa.
V lednu 1919 na něj byl spáchán první prvorepublikový atentát a jen díky náhodě nesdílel stejný osud jako o pár let později tehdejší
ministr financí Alois Rašín, který na následky střelných ran zemřel. Kramáře totiž zachránil zimník s náprsní taškou; říkalo se pak, že mívá tak naditou peněženku, že ji ani kulka neprostřelí.
Volby v létě 1919 přinesly vítězství socialistických stran a pro Kramáře znamenaly ústup z krátké slávy. V žádné další vládě už nezasedl, vysněný post prezidenta nikdy nezískal a až do smrti v roce 1937 zůstal jen jedním z mnoha poslanců Národního shromáždění. Napjaté vztahy s T. G. Masarykem ovšem vynesly jeho vile, stojící na dohled od
Hradu, přezdívku
Vzdorohrad.
Tři Kramářovy vily
Možná by
Kramářova vila nikdy nevznikla – anebo by vypadala jinak – nebýt
Naděždy Nikolajevny Abrikosové, členky významné ruské rodiny Chludovových. S Karlem Kramářem se seznámila v roce 1890 během jeho soukromé cesty do Ruska, jenže byla vdaná, a tak spolu téměř deset let žili tajně a na zapřenou, než se podařilo dosáhnout rozvodu. Kramářovi se vzali v roce 1900 na Krymu, kde Naděžda koupila pozemky a manželé si tu nechali postavit
zámeček Barbo, přímořskou vilu či spíše
zámeček v antickém stylu s výhledem na Černé moře. Původní projekt vypracoval
architekt Jan Kotěra, jenže jej hodně pozměnila dodatečná Naděždina přání a luxusní změny. Kramářovi sem jezdili každé léto až do začátku světové války, pak je o vilu definitivně připravil bolševický převrat.
Druhá vila se budovala v letech 1911 až 1915 v
Praze na baštách u
Letenské pláně, přímo proti
Pražskému hradu: to je dnešní
Kramářova vila, kam můžete zajít
každou sobotu na prohlídku. Třetí
vila zvaná Větrov, tentokrát v ruském stylu, vyrostla ve
Vysokém nad Jizerou, odkud Kramář pocházel; nyní slouží jako hotel.
Co byste měli vědět?
Karel Kramář studoval v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě, budoucí Karlově univerzitě; v době jeho studií sídlila v Klementinu. Národní shromáždění mělo své sídlo v dnešním Rudolfinu.- Vila Větrov neměla takové štěstí jako pražská Kramářova vila. Za druhé světové války ji využívalo NSDAP jako politickou školu a po válce sloužila k rekreacím ROH, což výrazně ovlivnilo podobu interiérů.
- Naděžda zemřela v prosinci 1936 a byla pohřbena do krypty pravoslavného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech, který nechala postavit v letech 1924–25. Po pěti měsících vedle ní pochovali Karla Kramáře.
- Naděžda si libovala v luxusu, milovala šperky, kožichy i starožitnosti. Dnes cennosti vlastní Národní muzeum a mimochodem diamantový náhrdelník paní Kramářové je prý největší diamantový šperk v Česku.