Jedním z nejznámějších saletů
Lednicko-valtického areálu je
Dianin chrám aneb Rendez-vous, mohutný triumfální oblouk. Zatímco římští císaři a po nich mnozí slavní vojevůdci a panovníci je nechávali na budovat uprostřed měst a všem na očích, vítězný oblouk u
Valtic se schovává na lesním palouku v
Bořím lese. Díky tomu bývá první setkání s ním opravdu nezapomenutelné: impozantní stavba se nečekaně a náhle vynoří z moře zeleně jako pohádkové sídlo velmi extravagantního šlechtice. Dianin chrám dokonce neuvidíte ani při pozorném pohledu z
kolonády na Reistně nad
Valticemi, která je jinak pro orientaci v rozsáhlé krajině
Lednicko-valtického areálu klíčová.
Dianin chrám nebo Lichtenštejnský vítězný oblouk?
Vítězný oblouk je monumentální stavba ve tvaru otevřené brány, která už od starověku měla připomínat slavná a nezpochybnitelná vítězství ve válce. Pár se jich dochovalo v Římě na Foru Romanu, stojí anebo stávaly v Konstantinopoli, Francii i Rusku. Najdete je také leckde v Itálii – například v
Beneventu, dobře dochovaném římském městě v Kampánii. Nás však tamní
Trajánův vítězný oblouk z let 114–117, zdobený figurálními výjevy s alegoriemi vítězství, zajímá hlavně coby údajná stavební předloha
Dianina chrámu u
Valtic.
Možná to tak bylo, možná ne. S jistotou víme jen to, že stavbu Dianina chrámu zadal
kníže Jan I. z Lichtenštejna svému
dvornímu architektovi Josefu Hardtmuthovi (1758–1816) po dokončení
statku Nový dvůr a po předložení projektu pro
lovecký zámek Pohansko. Hlavním záměrem bylo vybudovat přímo v lesích shromaždiště a zázemí lovců před parforsními hony. Vedením stavby, která probíhala v letech 1810–1813, byl pověřen
architekt Josef Poppelack. Z jedné strany triumfálního oblouku uvidíte pod jeho nejvyšší římsou řadu okenic: patří k
prostornému sálu v posledním patře, kde se panstvo bavilo při honech. Jeho míry uvádějí dobové prameny slovy
„…dlouhý šedesát střevíců a třicet střevíců široký…“. Ještě překvapivější ale je maličký byt pro někdejšího myslivce či správce, který se vtěsnal do jednoho z pilířů; jen existenci také prozradí okna s okenicemi z boku budovy.
Interiér Dianina chrámu je přístupný v hlavní sezoně s průvodcem.
Knížecí stavitel a stavitelův kníže
Josef Hardmuth byl dvorní stavitel a architekt u Lichtenštejnů v době, kdy se rodila dnešní podoba
Lednicko-valtického areálu. Působil jako dodavatel staveb „na klíč“, které projektoval a poté také stavěl, kromě
Dianina chrámu například též
Janohrad nebo
kolonádu na Reistně. Díky všestrannému nadání a talentu pan Hardmuth objevil řadu vynálezů; mezi nejznámější patří
moderní tužky, tedy tuhy různých stupňů tvrdosti s upravenými špičkami a chráněné dřevěnými pouzdry.
Proč ale má stavba v lese podobu triumfálního antického oblouku? Existují tři důvody. Za prvé v době výstavby Dianina chrámu Lichtenštejnové prosazovali barokní rodovou legendu, podle níž byl zakladatelem rodu římský patricij Gaius Actius. Za druhé lichtenštejnská komponovaná krajina byla inspirovaná krajinářskými parky v Anglii, v nichž vítězné oblouky patřily k oblíbeným prvkům. A konečně za třetí
kníže Jan I. z Lichtenštejna (1760–1836) byl úspěšný vojevůdce, kavalerista a polní maršál, který se proslavil v napoleonských válkách a po
bitvě u Slavkova se podílel i jako schopný a uznávaný diplomat na dojednání Prešpurského míru.
Vítězné gesto pro Napoleona
Zámeček Dianin chrám ve smetanové barvě, tak odlišný od jiných triumfálních oblouků, oslavuje v několika reliéfech a latinských nápisech Dianu jako bohyni lovu, na fasádě najdete i římské mytologické a lovecké motivy alegorické postavy ročních dob. Dětem můžete dát třeba za úkol najít pejska; schovává se v jednom z kruhových reliéfů.- Než se rozhlédnete po okolí, přeneste se o dvě stě let zpátky: okolní les kdysi byl protkán pravidelnými průseky umožňujícími anglický způsob štvanice zvěře v sedlech koní.
- Zatímco Hardmuth a Poppelack stavěli vítězný oblouk jako jeden z klenotů komponované krajiny knížete Lichtenštejna, ve stejné době budoval svůj vítězný oblouk v Paříži i císař Napoleon Bonaparte. Stavba na východním konci Champs-Élysées uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle (dříve Place de l'Étoile) měla připomínat vítězství v bitvě u Slavkova. Základní kámen byl položen v roce 1806 a stavba byla definitivně dokončena v létě 1836. Na rozdíl od knížete se tak Napoleon (1769–1821) svého triumfálního oblouku nedočkal.
Památník v Paříži není věnován jen Napoleonovi, ale všem francouzským ozbrojeným silám a milionům francouzských vojáků, kteří zahynuli během válek. Tomu také odpovídá výzdoba celé stavby.- V interiéru vítězného oblouku v Paříži je malé muzeum zaměřené na historii objektu; k památníku vede podzemní chodba. Na střeše je veřejně přístupná vyhlídková terasa (na kterou vede neuvěřitelných 284 schodů, ovšem dodejme, že mohutná stavba měří na výšku 51 metrů). Vítězný oblouk je jedním z nejdůležitějších symbolů francouzské hrdosti a síly; každý rok u něj probíhají oslavy výročí dobytí Bastily a končívá tu také cyklistický závod Tour de France.