Zvláštní geologický jev
Kouřící
vrch Boreč se tyčí nad stejnojmennou obcí v
Českém středohoří západně od
Lovosic. Nejlepší zážitky čekají na ty, kdo se sem vypraví v zimě, a to v mrazivých dnech při zhruba minus deseti stupních: zvláštní podívaná v podobě bílého kouře, stoupajícího ze skalních puklin na vrcholu i úpatí kopce, je totiž vidět lépe než jindy.
S nadmořskou výškou 449 metrů není
Boreč žádný obr a nemá ani nijak výjimečný tvar, přesto patří k atraktivním turistickým cílům okolí
Lovosic a zároveň je
jedním z nejstarších chráněných území Českého středohoří. Sopka? Ale kdeže! Vrch Boreč sice je vulkanického původu, ale nikdy nesoptil: díky systému vzájemně propojených puklin je jen dokonalým příkladem známého fyzikálního jevu, kdy teplý vzduch stoupá vzhůru, zatímco ten studený „stéká“ shora dolů. Kopec tak funguje jako obří tepelný akumulátor: vzduch v puklinách se ohřívá, stoupá vzhůru a proniká na povrch. V mrazivých zimních dnech se teploty unikajícího a venkovního vzduchu mohou lišit až 20 °C, teplota uvnitř kopce a přímo u vývěrů teplého vzduchu zvaných ventaroly neklesá pod 9 až 10 °C. Některé pukliny jsou uměle rozšířené, jiné neviditelné, v zimních dnech je ale prozrazuje námraza na okolních stromech a keřích.
Zatímco vy budete sledovat
zajímavé přírodní divadlo a rostliny, které si lebedí poblíž teplých puklin „jako by nechumelilo“ a nemrzlo, když přitom jen o kousek dál visí ledové rampouchy vzniklé kondenzací páry, puklinami na úpatí kopce už mezitím dovnitř proniká další porce chladného vzduchu a celý koloběh se opakuje. V zimních dnech tak nad kopcem bývá patrný mlžný kouřový sloup; někdy je vidět hůř, někdy lépe.
Kopec, kde kněžna Libuše hovořila s bohy
Tahle přírodní podívaná se na Borči odehrává už celá staletí: traduje se, že když okolo jezdívali Libušini poslové z
Vyšehradu za
Přemyslem Oráčem do Stadic, byli rádi, že cesta se kopci obloukem vyhýbá a nahoru se nikdy neodvážili. To kněžna Libuše měla pro strach uděláno a nahoře prý „hovořila s bohy“. Další z místních pověstí tvrdí, že na vrcholku kdysi bývala díra a vedla až do středu země, dokud ji lidé z okolních vesnic nezaházeli kamením.
Ostatně zvláštní přírodní úkaz, kdy na kopci porůznu narazíte na místa bez sněhu, zatímco všude kolem je bílo, jsou fascinující i pro dnešní výletníky, kteří už ví, co se tady přímo pod jejich nohama a před jejich očima odehrává. Fascinující podívaná se nabízí hlavně u největší pukliny na vrcholku, kde cítíte tah přírodního komína a slyšíte i typické hučení. Neexistuje lepší místo, kde si zahřát prokřehlé dlaně!
Zajímavé je na Borči i léto, kdy teplý vzduch nasávají pukliny nahoře na kopci. Citelně studenější vzduch, ochlazený v nitru vrchu, ucítíte hlavně na úpatí kopce, ovšem zimní představení je úchvatnější.
Tipy odkud, kudy a kdy na Boreč
Společně s nedalekým
Lovošem (570 m),
Radobýlem (399 m) a dalšími kopci tvoří
Boreč působivé panorama
Českého středohoří a
údolí Labe, kterému se v těchto místech přezdívá
Porta Bohemica, brána Čech. S Lovošem jej spojuje ještě jedna zajímavost, a to
první okružní naučné stezky, které tu vznikly už v roce 1981.
Výlety na Boreč obvykle začínají v Borči nebo v Režném Újezdě, ale komu nevadí pár kilometrů navíc, ten se sem může vydat třeba z
Lovosic nebo z
Malých Žernosek přes
Oparenské údolí a
Oparno. Kromě toho je Boreč od roku 1951 chráněný jako
národní přírodní památka a je také jednou z prvních evropsky významných lokalit, které jsou na území chráněné krajinné oblasti České středohoří
součástí soustavy NATURA 2000.
A náš tip? Výlet na Boreč je populární podobně jako na
Milešovku a za mrazivého počasí tu prý bývá hlava na hlavě. Počasí neovlivníte, ale čas ano: abyste se vyhnuli tlačenici, vydejte se sem brzy ráno nebo naopak až před západem slunce.
#světovéČesko a cesta z mrazivé Evropy do Indonésie
- „Kouzelných“ kopců, které ani v třeskutých mrazech nezamrzají, u nás máme víc, namátkou ostravskou haldu Ema či Stříbrný vrch v Lužických horách. Pro srovnání se tentokrát #světovéČesko vypravilo až na východní Jávu v Indonésii, kde se do úctyhodné výšky 2 440 metrů tyčí vulkán Batok. V místním jazyce batok znamená skořápka kokosového ořechu a jméno hory vychází z prastaré pověsti o hádce obrů a jedné odkopnuté slupce, která se v letu proměnila ve velkou horu.
Na rozdíl od dalších hor v národním parku Bromo Tengger Semeru je Batok neaktivní sopka. Hora je považována za bezpečný vrchol, proto sem míří hustá síť stezek. Nejenže je z jejích svahů a vrcholku pěkný výhled, má i zajímavý tvar. Právě proto ji turisté často fotografují a sdílejí snímky na sociálních sítích, takže popularita Mount Batok roste.