Týnice si své lidi přitahuje sama
Jak říká
Irena Bukačová, ředitelka
Muzea a galerie severního Plzeňska, Týnice si své lidi přitahuje sama. První kroky k záchraně poutního areálu podnikla již prvorepubliková Jednota pro záchranu Mariánské Týnice a v roce 1938, kdy bylo ohroženo nedaleké pohraničí, se v provizorně zastřešeném chrámu konala velká pouť. Poutní tradice se obnovily také v roce 1968 a majestátní stavba je dodnes pro lidi z okolí majákem, který bdí nad krajinou, září a symbolicky chrání celé své okolí.
Už v roce 2016 se bývalé cisterciácké probošství v Mariánské Týnici stalo barokním centrem Plzeňského kraje. Tady můžete na vlastní oči poznat, že baroko není dobou temna, jak je známe především z díla Aloise Jiráska. Největším exponátem je sama
Mariánská Týnice: kdo sem přijde, bude se pohybovat v autentickém prostředí, což mu dopomůže lépe se do baroka vcítit. Speciální expozice pak nabízí pohled na
dílo Jana Blažeje Santiniho a kolekci modelů jeho staveb na Plzeňsku, zejména pak na území někdejšího
plaského kláštera.
Ambity, které od sebe dělí téměř 300 let
Santini rád pracoval se symetrií a harmonií: právě proto měly být oba ambity, čtvercové ochozy otevřené arkádami do vnitřního dvora nebo rajské zahrady, navlas stejné. Nakonec ale zrcadlová kopie západního ambitu nikdy nevznikla a na rekonstrukci autorovy myšlenky došlo až před několika lety.
Mariánská Týnice díky tomu získala ideální podobu, jakou měla mít už před staletími.
Projekt dostavby východního ambitu se co nejvěrněji držel dobového konceptu. Zedníci používali
tradiční materiály, tedy cihly a vápennou maltu, důsledně se také dodržovaly
dobové postupy – například u fresek, týkajících se sedmi radostí Panny Marie a doplněných výjevem Nanebevzetí. Zajímavost? Na freskách, které vypadají jako barokní, vymaloval
malíř Jan Spěváček obličeje lidí, kteří se o památku zasloužili. K novinkám patří také
zvonohra se šestnácti zvony z dílny Petra Rudolfa Manouška. Jsou zavěšené na konstrukci ve tvaru lipového květu, což je symbol spojený s cisterciáky.
Další kandidát na dostavbu: poutní areál v Křtinách
- Protože dostavba cisterciáckého areálu je naprosto unikátní v celosvětovém měřítku, stavbu na porovnání (a navíc takové úrovně jako od mistra Santiniho) jsme ve světě nenašli. Pro srovnání proto tentokrát nepojedeme za hranice, ale jen z Čech na Moravu, a to do Křtin.
- Impozantní barokní poutní areál ve Křtinách se začal stavět roku 1718, na ústřední chrám Jména Panny Marie ale došlo až v roce 1728, tedy pět let po Santiniho smrti. Původně jej měly doplňovat ambity a dvě kaple, sv. Anny a sv. Josefa, ale z finančních důvodů byla dokončena jen jedna část, na realizaci druhé nikdy nedošlo. Ačkoli ani tady nebyl Santiniho záměr dotažen do konce, chrám je přesto architektonickým zázrakem. Kompletně dokončen a slavnostně vysvěcen byl 21. dubna 1771.
- Záhadou Křtin je nález dvanácti lidských lebek v kostnici v podzemí kostela: jsou označeny černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a symbolu v podobě písmene T na čele.
Perla slovenského baroka: znovuzrozená Kalvárie v Banské Štiavnici
- Na Ostrém vrchu na severovýchodním okraji Banské Štiavnice, města zapsaného na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, se rozkládá pozoruhodný barokní areál zvaný Kalvárie. Komplex tvoří sedmnáct kapliček, tři kostely (Dolní, Střední se Svatými schody a Horní), Žalář a Boží hrob. Tvůrcem a iniciátorem Ježíšova příběhu vepsaného v krajině byl jezuita František Perger, který areál vybudoval údajně zcela podle vlastních představ v letech 1744 až 1751. Promyšlená souhra architektury, sochařství, malířství a uměleckých řemesel je rámována korunami vzrostlých stromů a klikatými cestami, stoupajícími strmě vzhůru.
- Od poloviny 20. století Kalvárie chátrala. Poznačil ji nejenom zub času, ale stala se i obětí lidské lhostejnosti a zloby. Část výtvarné výzdoby a mobiliáře byla rozkradena, další se stala terčem vandalů.
- Začátkem roku 2007 se Kalvárii podařilo zapsat do seznamu stovky nejohroženějších památek světa, což mělo být nejenom mementem, ale rovněž impulsem, aby se zabránilo další devastaci. Zuboženému areálu se zablýsklo na lepší časy.
- Rozsáhlé restaurátorské práce trvaly přes jedenáct let, než konečně dosáhly až na nejvyšší bod Ostrého vrchu k Hornímu kostelu, nejznámějšímu a nejfotografovanějšímu objektu celé Kalvárie. Pokud se tam dokážete vyškrábat vy, nebudete litovat. Odměnou bude nádherný výhled na město, romantické kaple, kamenné terasy a klikaté cesty, které stoupají po svazích kopce, křižují se a zase se od sebe vzdalují. Kalvárii v Banské Štiavnici nyní opět můžete vidět jako jedno z největších děl barokní architektury na Slovensku.