Židovské město, Josefov či staré ghetto je
městská čtvrť Prahy, vyprávějící tisíc let starý příběh o životě židovské komunity, který tragicky přerušila nacistická okupace během druhé světové války. Dochované
synagogy,
Židovské muzeum a
Starý židovský hřbitov jsou však pouhým zbytkem bývalého ghetta. Lidé, kteří v něm žili před pouhými sto lety, by ho dnes nepoznali.
Židovské město a jeho asanace
Ghetto, v dnešních mapách označované jménem
Josefov, největší židovské sídliště v Evropě a domov židovských mystiků, chasidských mudrců, astronomů, astrologů a kabalistických učenců, se rozkládalo na
Starém Městě severně a západně od
Staroměstského náměstí. Postupem času se změnilo v chudinskou čtvrť plnou rozpadávajících se domů, nevěstinců a pochybných krámků, oddělenou od okolního města pěti branami. V roce 1895 se rozběhly práce na drastické asanaci celého ghetta. Ta byla součástí projektu, který trval deset let a byl nejrozsáhlejším zásahem do urbanismu novodobé
Prahy.
Skutečně to bylo nutné? Historikové v tom dosud nemají jasno: na jedné straně stály drastické a neřešitelné hygienické podmínky středověké zástavby, na straně druhé lákavá možnost získat lukrativní pozemky přímo v centru města.
Praha toužila po širokých bulvárech, jaké v té době podobným způsobem vznikaly ve Vídni a Paříži, a tak se bouralo.
Pokud patříte k milovníkům pitoreskních úzkých uliček a středověkých zákoutí, vězte, že mohlo být ještě hůř:
vítězný projekt Finis Ghetto původně počítal s tím, že k zemi půjde téměř celé
Staré Město. Asanace skončila v roce 1913 a Josefov proměnila k nepoznání: řada památek nenávratně zmizela, úzké křivolaké uličky nahradila moderní
Pařížská třída a další široké ulice. Ani tady se ale záměr architektů nenaplnil úplně beze zbytku: Pařížská třída, jejímž vzorem byla Avenue des Champs-Élysées v Paříži, totiž měla podle původních plánů vést z
Václavského náměstí přes
Staroměstské náměstí až na
Letnou k
zamýšlené budově parlamentu.
Židovské město jako malá encyklopedie architektury
Přesto i pouhý zlomek, který z
někdejšího ghetta zbyl, patří k
nejvzácnějším židovským památkám Evropy. Dochovalo se
šest synagog, o vzácné kousky dokumentující historii židovské kultury pečuje
Židovské muzeum: základem jeho bohatých sbírek se staly předměty ze synagog a modliteben, jež zanikly v důsledku asanace, navíc za druhé světové války se muzeum stalo skladištěm nacisty konfiskovaných židovských rituálních předmětů a knih, které dodnes zůstávají živou připomínkou tragédie šoa.
V
Praze také žije malá
židovská komunita. Jejím hlavním náboženským centrem je nesmírně působivá
Staronová synagoga ze 13. století: až na krátká tragická období slouží svému účelu více než 750 let, navíc je spojená s dosud dráždivě nevyjasněnou
legendou o tajemném Golemovi. Oslnivá je
Jubilejní i
Španělská synagoga, jejíž maurské oblouky a okna ve tvaru klíčových dírek jako by patřily do andaluské mešity. Při procházce bývalým ghettem tak poznáte Prahu očima žasnoucích cizinců jako encyklopedii evropských architektonických stylů, a to od románských časů až po
brutalistické hotely
ze 70. let.
Josefov je toho přímým důkazem.
Židovský hřbitov jako autentický kousek starého ghetta
Vraťme se ale na
Starý židovský hřbitov: bez větší úhony přečkal dobu nacistické okupace a je tak
autentickým pamětníkem dávných časů. Během staletí se ale měnil: protože náboženské obyčeje Židům zakazují rušit staré hroby, byla na hřbitov postupně navážena další hlína. Ačkoli některé náhrobky byly zničeny a jiné zapadly do spodních vrstev, ty zachovalé byly vždy umístěny zpět na povrch. V některých místech tak bylo odhaleno až dvanáct hřbitovních vrstev.
Magické kouzlo
pražského židovského hřbitova spočívá především v působivém seskupení téměř 12 000 náhrobních kamenů. Na dnešním hřbitově totiž nespatříte obvyklé hroby s náhrobky, ale náhrobní kameny zpravidla bez hrobů. Navzdory pozdějším úpravám se hřbitov dochoval prakticky v původním rozsahu a dnes patří k nejnavštěvovanějším místům Prahy.
Nejstarší náhrobní kámen nese datum 25. dubna 1439 a patří učenci a básníkovi
Avigdoru Karovi; ten zažil pogrom roku 1389 a napsal elegii na památku jeho obětí. Nejnavštěvovanější je tumba
rabbiho Jehudy Löwa ben Becalela (1512–1609), kam lidé pokládají stovky oblázku a přání na drobných útržcích papíru. Mezi další známé náhrobky patří zejména tumba
Marka Mordechaje Maisela (1528–1601), který nechal vybudovat
Maiselovu synagogu, tumba astronoma, spisovatele a historika
Davida Ganse (1541–1613), zdobená symboly jeho jména – Davidovou hvězdou a husou (německy Gans) a tumba
rabbiho Davida Oppenheima (1664–1736), který vlastnil oslnivou sbírku starých hebrejských tisků a rukopisů. Údajně nejkrásnější tumba z roku 1628 ale patří ženě: jmenovala se
Hendele Basseviová a byla manželkou prvního pražského židovského šlechtice. Vůbec nejmladší pohřbený pak je
Moyses Beck; na hřbitově se přestalo pohřbívat v roce 1787 na základě výnosu císaře Josefa II.
Víte, že?
- Podobu Josefova před asanací známe jen ze starých map, rytin, obrazů, fotografií a také díky Langweilovu modelu Prahy. Jedinečný lepenkový model představuje město takové, jak vypadalo ve 20. a 30. letech 19. století, pečuje o něj Muzeum hlavního města Prahy.
- Cestovatelský magazín National Geographic řadí Starý židovský hřbitov v Praze mezi deset turisticky nejzajímavějších hřbitovů světa; ve výčtu je rovněž například hřbitov Xoxocotlan v mexickém městě Oaxaca, hřbitov filmových hvězd Forest Lawn v Hollywood Hills v Los Angeles, Père-Lachaise v Paříži nebo Sary-Kamysh v Kyrgyzstánu. #světovéČesko ale nabízí pro srovnání místo, významem i určením mnohem bližší pražskému židovskému hřbitovu: Jeruzalém a nejstarší židovský hřbitov ve městě na Olivové hoře. Pro ortodoxní židy je nejprestižnějším místem posledního odpočinku. Pohřbívá se tu už od doby, kdy na protější Chrámové hoře stál první Šalomounův chrám, tedy téměř tři tisíce let. Podle tradice má právě zde začít vzkříšení mrtvých při příchodu Mesiáše, který má tudy procházet při své cestě na Chrámovou horu. Na úpatí vrchu se nachází Getsemanská zahrada, z vrcholku Olivové hory se pak otvírá nejznámější pohled na centrum Jeruzaléma.