Petr Parléř se narodil patrně v místě, kde roku 1332 nebo 1333 působil jeho otec,
stavitel Heinrich Parler z rozvětvené a slavné německé stavitelské rodiny. Vzdělání získal u svého otce a na stavbách
kostela svatého Kříže ve Švábském Gmündu, dómu v Augsburgu, kostela Panny Marie v Norimberku, katedrály ve Štrasburku a katedrály v Kolíně nad Rýnem. Odtud také pocházela jeho první žena
Gertruda, dcera kolínského kameníka Hamma.
Asi ve třiadvaceti letech přišel geniální a moderně uvažující mladík na pozvání
krále a císaře Karla IV. do
Prahy. Jeho hlavním dílem byla
katedrála sv. Víta na
Pražském hradě, na které po smrti svého předchůdce, francouzského stavitele
Matyáše z Arrasu (asi 1290–1352, Praha), pracoval více než čtyřicet let. Dokončil chór katedrály se síťovou klenbou a opěrnými sloupy, kapli
zemského patrona sv. Václava,
Zlatou bránu, sakristii,
část věže a základ trojlodi. Chór byl dokončen a vysvěcen v roce 1385.
Petr Parléř se podílel i na řadě dalších staveb: jeh dílem byl například
kamenný most přes Vltavu, dnešní
Karlův most,
Staroměstská mostecká věž a části
kostela Matky Boží před Týnem na
Starém Městě. Jeho rukopis nese také
kostel svatého Bartoloměje v Kolíně a
kostel sv. Barbory v Kutné Hoře či
hrad Karlštejn.
V
Praze si Petr Parléř koupil dům na
Hradčanech v dnešní
Loretánské ulici a stal se respektovaným mistrem i váženým měšťanem. Byl zvolen městským radním (konšelem) na
Hradčanech a na
Starém Městě, ale hlavně až do smrti vedl významnou císařskou stavební huť. V ní působili i jeho synové
Václav a Jan. Ve Švábském Gmündu na rodinu Parléřů nezapomněli, jedna z hlavních ulic se jmenuje
Parlerstrasse. Parléřovu ulici objevíte i v
Praze, ale žádný pomník nepřekoná ten, který si Petr Parléř postavil sám – jedinečnou
katedrálu sv. Víta.