Emil Hácha se narodil v roce 1872 v
Trhových Svinech, vystudoval gymnázium v
Českých Budějovicích a práva na
Univerzitě Karlově v
Praze. V roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze, během první světové války působil jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni. Po vzniku Československa stál u vzniku Nejvyššího správního soudu, v roce 1925 jej prezident
Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval jeho předsedou.
Prezidentem se stát nechtěl, poměry v okupovaných českých zemích popsal jako
„…situaci člověka zavřeného beze zbraně v jedné místnosti se šílencem, který je po zuby ozbrojen. Musí se mu přikyvovat a dávat zapravdu, aby se blázen nerozzuřil a nevrhl se na něho. Přitom se stále dívá ke dveřím a čeká, kdy mu zvenčí přijde pomoc.“
Pomoc ale nepřišla a nestraník, vážený muž a odborník, který nikomu nevadil, byl ideálním kandidátem na prezidenta země, okleštěné po Mnichovské dohodě. Hácha je v paměti řady lidí zapsaný jako kolaborant, jeho úloha ale byla nesmírně složitá. Bodem zlomu pro něj byla
Heydrichiáda, nacistické běsnění a odveta za smrt nenáviděného říšského protektora. Zdravotní problémy jej přiměly stáhnout se do ústraní, od roku 1943 téměř nevystupoval na veřejnosti a žil na
zámku v Lánech; v posledních měsících mu selhávala paměť a už nepoznával lidi ve svém okolí.
Prezidentem protektorátu Čechy a Morava zůstal až do jeho zániku v květnu, zemřel 27. června 1945 ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci. Národní soud nakonec rozhodl, že kvůli špatnému zdravotnímu stavu od ledna 1943 nebyl odpovědný za své jednání. Jeho hrob najdete na
Vinohradském hřbitově v
Praze, na rodném domě v
Trhových Svinech je umístěna pamětní deska.